Pages: 1 2 3 4 5 6

Podpora kojení v pražských porodnicích

5. Nemocnice Na Bulovce

Podrobné výsledky nemocnice se všemi komentáři najdete zde.

Nemocnice Na Bulovce nemá certifikát Baby-friendly Hospital. Některé respondentky byly s přístupem porodnice spokojené:

Se vším mi poradili a pomohli.

V porodnici byl moc ochotný personál a moc rád pomohl, kterékoli mamince. Pokud i přes všechny “možnosti” (změna různých poloh při kojení, různé doby apod.) některé mamince nešlo kojení, byl s nimi konzultován další postup (dokrmování, nebo umělé mléko) – personál jim poskytl i “psychickou” podporu apod. Co se týká kojení v této porodnici nelze tomu nic vytknout.

Hodnotím kladně.

Celkové výsledky ovšem poukazují na jisté nedostatky, zejm.:

  • Přes 2/3 respondentek nedostalo informaci, kam se po porodu mohou obrátit o pomoc s kojením.
  • Více než  polovina respondentek nedostala do 6 hodin po porodu informace o kojení a nebyla jim nabídnuta pomoc s kojením.
  • 73 % respondentek nebylo hned po porodu s miminkem v kontaktu kůže na kůži nepřerušovaně alespoň po dobu jedné hodiny.
  • 83 % žen nebylo informováno o důležitosti kontaktu kůže na kůži během pobytu v porodnici.
  • Přes 40 % respondentek nedostalo informace o tom, jak vypadá správná poloha a správné přisátí miminka.
  • Více než polovině respondentek personál neukázal, jak během kojení poznat, zda miminko skutečně pije z prsa.
  • Přes 80 % respondentek nebylo na pokoji s miminkem neustále v režimu rooming-in už od příchodu z porodního sálu.
  • 42 % dětí bylo dokrmováno umělým mlékem, přičemž téměř pětina respondentek uvádí, že jejich dítě bylo dokrmováno umělým mlékem bez jejich informovaného souhlasu. Necelých 10 % respondentek se o dokrmu dozvědělo až poté, co bylo dítě dokrmené.
  • Téměř čtvrtina žen dostala od personálu návrh použít dudlík, nebo byl jejich miminku podán bez jejich souhlasu.

Některé ženy pak i v komentářích vyjadřují menší či větší výhrady k podpoře kojení, které se jim dostalo:

Po porodu jsem byla dvě hodiny s miminkem a během této doby jsem zkoušela malou přikládat k prsu, aby se přisála. Povedlo se jí to okamžitě a je možné, že i to mi pomohlo nastartovat kojení. Jen je škoda, že toto nikdo rodičkám neřekne. Já to věděla od porodní asistentky z porodních kurzů. Jinak po porodu jsem chtěla, aby mi miminko přiložili na bříško, dělají to ale jen na krátkou dobu (museli malou odsát a zahřát), ale i tak to také mohlo kojení podpořit, jsem vděčná i za tu chvilku, bylo to nádherné.

Všichni byli moc milí, ale ohledně kojení se nám nikdo moc nevěnoval.

Ukázána jen jedna poloha kojení. Jinak nám strčily brožurku, ať si to nastudujeme doma.

Zdravotní sestry až na jednu nedokázaly ukázat, jak se má kojit. Dostaly jsme brožurky a asi 2 min. instruktáž a měly jsme si kojení zkoušet samy na pokoji. Jedna sestra se mi dokonce vysmála, když jsem jí řekla, že si doma na pomoc zavolám laktační poradkyni. Jedna jediná sestra byla zlatá a vše mi ukázala a vysvětlila, držela jsem se jí, než jsem se kojení jakž takž naučila 🙂 I tak jsem odcházela domů s rozpraskanými bradavkami, ale to jsem dopadla ještě dobře.

Špatné. Přesný časový odstup, dodržování časového limitu na prse. Věděla jsem, že je to špatně, těžko se mi bojovalo s personálem. Nechtěli to pochopit. Hrozný zážitek.

Ze strany sester žádný zájem, žádná informovanost, žádná péče. Až třetí den začal doktor prudit kvůli ubývání váhy a nutit dokrm. Jelikož jsem věřila sobě, malou často přikládala, tak jsem se v pohodě rozkojila a šla domů třetí den, byť jsem si musela vyžádat reverz, neboť oni by si nás tam nechali a chtěli dát dokrm. Mamince vedle dali kloboučky, že má špatná prsa, dítě na kloboučky nechtělo, takže horor. Obrovský problém byl, když jsem chtěla být přítomna prováděným vyšetřením dcery. Nepřijatelné pro ně bylo nést dítě v ruce nebo jakkoli mimo jejich vozík. Gynekolog na oddělení šestinedělí arogantní, necitlivý. Nemocniční strava (Aramark) byla nejhorší, co jsem v dospělosti jedla.

Takže nakonec jsem kojila 9 měsíců a jsem na sebe patřičně hrdá :-), ale hlavně asi díky své vůli a rozhodnutí, že chci pro malého to nejlepší a prostě kojit budu, i když to bolí a mléka mám málo. Ale Na Bulovce mi s tím nijak zvlášť nepomohli a v propouštěcí zprávě píšou, že je syn plně kojený.

Ženy pak dále poukazovaly mimo jiné na:

  • přeplněnost porodnice

Sestřičky se mi pokoušely pomoci (první den po porodu), ukázat a tak, ale bohužel jsem rodila v období, kdy byla porodnice přeplněná, takže nás bylo opravdu hodně (okolo 40), proto nedostatek času na všechny maminky připisuji přeplněnosti, jinak byly úžasné.

  • nedostatek kontaktu s dítětem

Bohužel bonding v porodnici nefunguje, resp. dítě přiloží na pár minut, o pomoc s kojením na porodním sále jsem si řekla. A bohužel když jsem rodila, byla porodnice plná a malou jsem dostala až druhý den ráno, což mě tedy nesmírně štvalo a štve doteď.

Byla jsem už třeťorodička a své předchozí děti jsem kojila bez problémů, nicméně pro mě jako pro ženu, která porodila císařským řezem, byl velký problém se ke svému dítěti vůbec dostat. Musela jsem se sama aktivně zasadit o to, aby mi dítě bylo přineseno na JIP alespoň k přiložení, aby se alespoň jakž takž rozběhla laktace a vůbec celý ten systém s JIP je podle mě pro ženy po císařských řezech velký problém. co se separace týče! O kontaktu kůže na kůži první dva dny nemůže být ani řeči, na JIP děti přes noc vůbec nevozí, poslední přiložení je někdy ve 22h a pak až v 6 ráno, po přesunu na normální oddělení šestinedělí už začíná systém rooming in a to už bylo mnohem lepší, to už nám vlastně všichni “dali pokoj” a dokonce, když jsem sama podle vlastních nabytých informací ležela s miminkem na pokoji v kontaktu kůže na kůži a sestra, která kontrolovala miminko nás takhle našla, tak to pozitivně ocenila, což je skvělý. Taky tam už šlo i si prosadit, že jsem si mohla miminko nechat přes noc u sebe a kojit ho podle potřeby. Asi i vzhledem k tomu, že jsem obě dvě své předchozí děti kojila, tak nikdo neměl potřebu poskytovat nějaké informace typu “kojíte moc dlouho” nebo “nekojte ho furt”. Nicméně společný pobyt s miminkem v jedné posteli gynekologické sestry nepodporovaly a nedoporučovaly a ty postele opravdu byly hodně úzké a hodně vysoké, takže společné spaní v posteli jsem v porodnici nepraktikovala, přišlo mi to opravdu nebezpečné, co se pádu z postele týká.

  • režim v době oběda

Co nebylo v pořádku, pokud si miminko řeklo o jídlo v době oběda, kdy na Vás tlačila sanitářka, že se musíte jít najíst, aby mohla ty podnosy odvézt, takže jste musela přerušit kojení a jít se honem najíst. Tak tohle mi v pořádku nepřišlo. Není to tak, že bych se musela zlobit na ni. Byla to systémová záležitost, která prostě byla takhle špatně nastavená.

Pokračování na straně 6

(Čteno 1,152x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...