Pages: 1 2 3 4 5 6

Podpora kojení v pražských porodnicích

4. Ústav pro péči o matku a dítě (Podolí)

Podrobné výsledky porodnice se všemi údaji i komentáři najdete zde.

Porodnice nemá certifikát Baby-friendly Hospital, ovšem mnoho žen vyjadřovalo s podporou kojení velkou spokojenost:

Naštěstí jsem narazila na skvělé laktační sestřičky, co mi vše vysvětlily a dnes je synovi rok a kojíme krásně dál.

Bez problémů, ochotná laktační poradkyně.

V porodnici mi malou na JIP nosily laktační poradkyně, které mi ze začátku pomohly rozběhnout kojení.

Se správnou technikou mi hodně pomohla přítomná laktační poradkyně, která docházela na oddělení šestinedělí a jedna velmi hodná dětská sestra. […] Byla jsem ráda, že na mě nikdo netlačil a dal nám čas se s malou hezky sžít.

Jsem velmi ráda, že sestřička přišla a se vším mi pomohla.

V pořádku. Laktace nastupovala i po císařském řezu, sestry byly nápomocné a doktorka nás pustila i s minimálním příbytkem váhy, nadějně mi slibovaly, že se v klidu doma rozkojím a tak se i stalo.

Kojení v porodnici probíhalo bez problémů, žádný nátlak, kdy nebo jak přesně kojit, hledalo se, co dětem a matce vyhovuje nejvíce, na péči si vůbec nemůžu stěžovat, sestřičky byly úžasné.

Ženy si mj. pochvalovaly přednášky laktační poradkyně, které porodnice pořádá 2x týdně.

Dobrá mi přišla také přednáška laktační poradkyně, jen mi vadilo, že jsem na ní nemohla mít svého (velmi klidného!) syna u sebe. Koná se 2x týdně, některé ženy ji tedy minou.

Přesto z průzkumu plyne, že jsou oblasti, ve kterých se může porodnice zlepšovat:

  • 68 % žen nebylo hned po porodu s miminkem kůže na kůži alespoň po dobu jedné hodiny. (5 žen – tj. 2,6 % – v komentáři specifikovalo, že ony nebo dítě měly závažné zdravotní problémy, pro které bonding nebyl možný.)
  • Přes 90 % respondentek nebylo informováno o důležitosti kontaktu kůže na kůži.
  • 68 % žen nedostalo informaci, že mají kojit dítě tak často, jako miminko nebo ony chtějí.
  • 69 % respondentek nebylo na pokoji s miminkem neustále v režimu rooming-in už od příchodu z porodního sálu.
  • 17,8 % žen personál odnesl dítě během jejich pobytu v porodnici, aniž by o tom věděly.
  • Téměř polovině respondentek personál neukázal, jak během kojení poznat, zda miminko skutečně pije z prsa.
  • Více než třetina dětí byla dokrmovaná umělým mlékem, přičemž 14 % respondentek uvádí, že jejich dítě bylo dokrmováno umělým mlékem bez jejich informovaného souhlasu a o dokrmu se dozvěděly až poté, co bylo dítě dokrmené.
  • 15 % žen uvádí, že na ně byl vyvíjen nátlak, aby dítě dokrmovaly.
  • Třetině respondentek, které dítě dokrmovaly, personál neukázal, jak to dělat bez lahvičky a nenaučil je, jak tento způsob efektivně využívat.
  • 16 % žen dostalo od personálu návrh použít dudlík, nebo byl jejich miminku podán bez jejich souhlasu.

Velká skupina žen pak v komentářích vyjadřovala k poskytnuté péči v oblasti kojení určité výhrady či mírnou až značnou nespokojenost. Vybíráme namátkou:

Přístup většiny sester je katastrofální. Najdou se výjimky, ale většinou se nezeptají, jak to jde, pouze váží a váží a koukají na přibírání. Nikoho už ale nezajímá, že jste prvorodička po těžkém císaři a nevíte, co dělat.

Ač se sestřičky snažily, správné informace jsem nedostala. Pravidelné intervaly kojení, vážení, kloboučky jsem dostala a dokrm.

Naprostá hrůza, umí pouze vynadat, že to člověk dělá blbě. […] O kojení jsem se toho nejvíce dozvěděla z brožury, kterou jsem si vzala na chodbě.

Peklo. Maminky kolem mě plakaly, chtěly kojit, ale nešlo jim to. Jak taky? Dokrmili jim jejich dítě (bez přítomnosti matky), přinesli ho a řekli mamince, ať to zkusí.

Celkově hodnotím kojení v porodnici jako katastrofu, vlivem špatných rad a neochotného personálu nám zkomplikovali kojení natolik, že bych brzy skončila.

Jsem přesvědčena, že kdyby mi s kojením pomohli už v porodnice, kojila bych dceru více. […] Informace jsem si musela shánět sama u laktační poradkyně, bohužel pozdě.

V komentářích ženy dále mimo jiné upozorňovaly na:

  • přeplněnost porodnice, jejímž důsledkem je zřejmě nedostatek času věnovat se šestinedělkám

Podolí je opravdu továrna.

Na vše bylo málo času. Byla bych radši za více kontroly a pomoci.

  • nedostatek soukromí

Byl to stres kvůli prostoru, kde se kojilo – na intermediálním oddělení, kde bylo dalších 10 dětí, rodiče, doktoři, sestry. Prostě žádné soukromí a klid. Ale chápu, že to jinak nešlo udělat.

  • neprofesionální poznámky některých zdravotníků

Starší sestra, která přišla jako první „pomoci“ s kojením, měla hrozný přístup. Doslova mi sdělila, že nechápe, co dnešní matky na kojení vidí, že to tak akorát bolí.

Dětská sestra měla poznámky, že nechápe, proč chci dítě k sobě, že je lepší odpočívat.

Vyslechla jsem si hlášky typu: „A vy už kojíte bez nás, to si věříte.”

  • vzájemně si odporující rady

Každá sestra tvrdila něco jiného, každá ukazovala jinou polohu. Jak prvorodička jsem z toho byla jen zmatená a opravdu jsem se nikdy v životě netrápila tak jako při kojení. Bohužel to nedopadla úspěšně a doteď mi to je líto.

Každá sestra radila něco úplně jiného, zpětně jsem pak viděla, že polohu a její nácvik vysvětlovaly úplně špatně. Jiná část sester to ale říkala správně a byly nápomocné. Ale jako prvorodička jsem tehdy nevěděla, kdo má vlastně pravdu, takže velký zmatek.

Vadilo mi, že sestřičky se ani v rámci jedné směny neshodly. Jedna tvrdila, že musím dodržovat časové rozestupy, druhá říkala, že mám kojit, jak si miminko řekne.

Jedna sestra mi řekla dělejte to takto, druhá mi pak vynadala, když jsem to dělala takto.

Personál (sestry) podávaly špatné informace. Ale to jsem ještě tehdy nevěděla. Zachránila to až pediatrička při propouštění, kdy nám maminkám před personálem řekla, ať je neposloucháme a kojíme dítě tak často, jak dítě chce. Personál totiž radil kojit co tři hodiny a jen 10 minut z jednoho a 10 minut z druhého prsa. A podobné nesmysly.

  • nesprávné a nešetrné přikládání dítěte k prsu či nešetrné zacházení s prsy matky

Miminku chytly hlavu a v podstatě ji nacpaly na prso. Chápu, že asi vědí, jak můžou a nemůžou miminko chytat, ale jakožto prvorodičce mi to přišlo jako docela brutální zacházení.

Sestra nacpala dítěti dost nevybíravě prso do pusy a hlavu jí u něj dost tvrdě držela.

Všechny sestry, které mi radily s kojením, mi u toho brutálně drtily bradavky a pokračovaly s tím i další dny, přestože jsem jim říkala, že tohle opravdu bolí (ragáda hned první den). Odpověď byla, že kojení bolí.

  • nedostatek kontaktu s dítětem, zejm. po císařském řezu, nebo pokud mělo dítě zdravotní problémy

Nejhorší mi ale přišlo, ze z porodního sálu ho automaticky po dvou hodinach odvezli na novorozenecké oddělení, přestože jsem nesouhlasila (to bylo cca v šest ráno) a když jsem pro něj kolem osmé šla, protože jsem ho chtěla k sobě, řekli mi, ze nejdřív po vizitách a že mě ještě musí sestřička proškolit, než mi ho dají. Nakonec mi ho přivezli až v jednu odpoledne.

Bohužel u císařského řezu nešlo domluvit skin to skin. Že prý bude miminku zima.

Po císařském řezu si v Podolí nechávají dítě několik dní sestry u sebe. Přesto, že jsem žádala, aby mi ji kdykoliv v noci přinesly na kojení, opakovaly, že se musím vyspat. Když jsem ve 4 ráno prosila, aby mi dceru donesly, že už nemůžu spát, odmítly. Přinesly ji až v 6:00 (podle rozvrhu) s komentářem, že je hladová a že tam hrozně křičela.

Po císaři jsem musela zvonit na sestry a škemrat, aby mi syna přinesly aspoň na 10 min. v zavinovačce. Automaticky dostával příkrmy z flašky, aniž by se mě někdo ptal.

Když už jsme spolu mohli být po pár dnech na pokoji, pak pro změnu žloutenka malého – musel být pod lampou, kam mě ani nepustili – megastres. Nosili mi ho na kojení po třech hodinách, což bylo šílené.

  • problematiku dokrmování, včetně dokrmů bez souhlasu matky

Moje miminko brečelo a hned mi nabízeli dokrmování kvůli možnosti, že brečí z hladu. Podle mě tak hodně maminek úplně zbytečně začne dokrmovat právě ve chvíli, kdy je klíčové to nedělat.

Mrzí mě, že personál málo respektoval moje přání ohledně dokrmů – respektive množství mléka, které dítě dostane. Š. hodně zhubnul (více než 10 % porodní váhy), takže dokrm byl na místě, ale vždycky ho přejedli, takže se pak nebudil na kojení. Ale na druhé straně sestry jsou vázané tím, co jim řekne lékař, který množství dokrmu stanovil takto vysoké.

Pak byl 2 dny na oddělení pro nedonošené děti, kde dostával glukózu, odstříkala jsem v noci mlezivo, kterého jsem měla hodně, ale nikdo ho nevyzvedl, jak bylo domluveno. Dávali mu cizí mateřské mléko a moje pak vylili.

Můj syn se narodil v osm večer a pokud si dobře pamatuji, donesli mi ho na JIP až v šest hodin ráno a v mezičase dostal cizí mateřské mléko, což jsem zjistila až z papíru, který mi donesli ke schválení druhý den – kdyby se mě zeptali předem, souhlas bych nedala.

První příkrm mi byl oznámen jako hotová věc, když jsem u každého dalšího chtěla být výslovně informována (opravdu jsem jen žádala o to, abych byla informována, nikoliv, že bych přikrmování striktně zavrhla), byla noční sestra vyloženě nepříjemná a pokaždé přišla s dcerou stylem tady ji máte, když teda nechcete, abychom ji dokrmily, tak Vám ji musím nosit každou hodinu, protože má hlad.

  • možnost mít dítě u sebe v posteli

Dále mne mrzí, že je zakázáno spát s miminkem v posteli, postele jsou úzké a bez postranic. Kdyby bylo na oddělení lepší vybavení, určitě by to kontaktu s miminkem prospělo. Bála jsem se mít malého v posteli, že usnu a spadne.

Bohužel se stále uplatňuje to, že miminko s vámi nesmí být v posteli. Musíte podepsat souhlas, že jste o tom byla poučena.

  • preference kojení vsedě a pozice fotbalisty

Učily mě kojit jen vsedě s miminkem na polštáři, doma se nám mnohem líp kojilo vleže. Jinou polohu nenabídly, prý by mi při jiné nemohly pomoct.

Kamarádka, co rodila 14 dnů předtím císařem v Motole, byla instruována, kojit vleže! Ta se měla.

Čelila jsem poznámkám personálu, když jsem v posteli kojila vleže, že to není “hygienické”.

V Podolí balí děti do klasických zavinovaček a chtějí, aby je maminky v nich i kojily, a to v poloze fotbalista, kdy miminko leží na posteli a máma sedí vedle na stoličce.

Za negativum považuji doporučení jen jedné polohy při kojení, tzv. fotbalový úchop, který mi byl nepohodlný a byl nejméně kontaktní.

Pokračování na straně 5

(Čteno 783x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

error: Obsah si chráníme:)