Podpora kojení v pražských porodnicích
6. Fakultní nemocnice v Motole
Podrobné výsledky nemocnice se všemi komentáři najdete zde.
Fakultní nemocnice v Motole má od roku 2009 certifikát Baby-friendly Hospital, ale její oficiální výsledky vzbuzují rozpaky. Z našeho dřívějšího srovnání dat z fakultních nemocnic vyšla porodnice jako poslední a dlouhodobě se pohybuje pod hranicí 75 % plně kojených dětí při odchodu z porodnice.
Ani tak ale není situace černobílá a některé respondentky našeho průzkumu měly s podporou kojení v porodnici dobré zkušenosti. Vybíráme z komentářů:
Kojení jsem vnímala pozitivně, když se člověk ptal, tak se dozvěděl, co potřebuje.
Sestřičky mi vše ukázaly a mohla jsem přijít se zeptat, kdyby se mi nedařilo.
Cítila jsem se bezpečně, že po dobu hospitalizace tam mám sestřičky, které mi vždy pomůžou.
Ocenila jsem nedávání dudlíku a lahví a to, že pokud se člověk AKTIVNĚ ptal a zajímal a říkal si o pomoc, byla mu nabídnuta a sestry se snažily najít si čas individuálně na každou ženu.
Celková čísla už tak optimistická nejsou a lze shrnout, že porodnice neplnila 10 kroků k úspěšnému kojení. A to přestože 80 % respondentek rodilo vaginálně a 95 % dětí bylo donošených.
- 68 % žen nedostalo od personálu informace, kam se po porodu obrátit o pomoc s kojením.
- K 52 % žen nepřišel nikdo z personálu do 6 hodin po porodu, aby jim poskytl informace o kojení a nabídl jim pomoc s kojením.
- 84 % žen nebylo hned po porodu s miminkem v kontaktu kůže na kůži po dobu alespoň jedné hodiny (5 žen – tj. 4,3 % – v komentáři specifikovaly, že ony nebo dítě měly závažné zdravotní problémy, pro které nebyl bonding možný).
- 91 % žen nebylo informováno o důležitosti kontaktu kůže na kůži s miminkem během pobytu v nemocnici.
- 76 % žen nebylo na pokoji s miminkem v režimu rooming-in už od příchodu s porodního sál a 73 % žen nebylo na pokoji s miminkem během jedné či více nocí v porodnici. Podle 80 % žen nepovažoval personál za samozřejmé, že jsou s miminkem v jedné posteli.
- 39 % žen nedostalo informace o tom, jak vypadá správná poloha a správné přisátí miminka a 56 % žen personál neukázal, jak během kojení poznají, zda miminko skuečně pije mléko z prsa.
- 80 % žen nedostalo od personálu informaci, že má miminko kojit bez omezování délky kojení tak často, jak miminko nebo ony chtějí.
- 54 % dětí bylo dokrmováno umělým mlékem, přičemž 12 % dětí bylo dokrmováno bez informovaného souhlasu a o dokrmu se ženy dozvěděly až poté, co bylo dítě dokrmeno.
- 19 % žen uvedlo, že na ně byl vyvíjen nátlak, aby dítě dokrmovaly.
- 8,6 % žen uvedlo, že personál odnesl během jejich pobytu miminko, aniž by o tom věděly.
- 16 % žen dostalo návrh na použití dudlíku, nebo byl jejich miminku podán bez jejich souhlasu.
I v komentářích se pak objevují mnohé výhrady k (ne)poskytované péči:
Zoufalé. Miminko se špatně přisávalo a málo papalo a já si přišla bezradná, protože jediná rada byla: „Prostě mu nacpěte bradavku.“
Nikdo mi nic nevysvětlil, ani jak dítě odebrat od prsu, za dva dny jsem měla rozervané bradavky.
Personál jsem vnímala jako bachařky, které nás buzerovaly „7 minut z pravého a 7 minut z levého“. Trvalo mi 3 měsíce, než jsem si našla cestu ke spokojenému kojení.
Velmi mě udivilo, jak neinformovaný a jak manipulativní je personál na oddělení šestinedělí. Bez informací, které jsem si zjistila před porodem a velké podpory rodiny, bych to zvládala jen těžko.
Pobyt v nemocnici měl na kojení negativní vliv, než že by mi někdo opravdu poradil.
Kdybych nebyla v kontaktu se svou laktační poradkyní, nekojila bych stejně jako prvního syna díky radám z tohoto oddělení šestinedělí.
Kojit se mi téměř nepodařilo. Prostředí a ochota přetížených sester mě o mléko spíše připravila.
Konkrétně pak z komentářů žen nelze nezmínit:
- přeplněnost porodnice a nedostatek personálu
Bez předporodního kurzu bych kojení v porodnici nezvládla. Přeplněná kapacita a nedostatek personálu.
V nemocnici mi bylo špatně po císařském řezu, tak jsem neměla sílu moc to řešit. Motol je ale velká nemocnice a personál nemá na nic čas.
- neprofesionální poznámky některých zdravotníků
Sestra mi vynadala, že neumím kojit a že mám ploché bradavky a že kojit nebudu. […] Kojila jsem plně rok.
V porodnici byly různé sestřičky. Byly tam takové, které se snažily pomoct, a i takové, které mi řekly, že já kojit určitě nebudu.
Když jsem chtěla kojit déle, byla jsem vystavena posměškům typu: „Stejně ještě nemáte mléko. Co si myslíte, že při těch 3 minutách to dítě vypije? Myslíte si, že se o něj staráme špatně a málo ho krmíme?“ Když jsem argumentovala výživným kolostrem, byla jsem odbyta jako laik. Několikrát mi bylo kojení přímo zakazováno.
Všude po chodbě plakáty a letáčky Laktační ligy, chlubení se certifikatem Baby Friendly, ale skutečnost je jiná. Spolu se mnou na pokoji pro maminky po císaři ležela Ukrajinka, nerozumněla česky, měla velká prsa a hodně nateklá mlékem, miminku nešlo přisát, sestry zhodnotily, že má špatné bradavky a musí si pořídit kloboučky. Paní jim nerozumněla, sestry donesly klouboučky erarní a snažily se jí vysvětlit, co s nimi má dělat. Jednou sestra dotyčnou paní “nachytala”, jak se snaží miminku dát prs bez kloboučku a utrhla se na ni, že takhle tedy ne, že ještě jednou ji uvidí kojit bez kloboučku, přestane jí dítě na kojení nosit. Tento přístup mnou hluboce otřásl a ještě tu noc jsem v slzách psala SMS laktační poradkyni, se kterou jsem byla v kontaktu už v těhotenství, potřebovala jsem jen podporu, ujištění, že hned po návratu z porodnice se na nás přijde podívat.
- nedostatek kontaktu s dítětem (po vaginálním porodu a především císařském řezu)
Jako největší nepříjemnost jsem vnímala, že mi nechtěli dát miminko na kůži těsně po porodu, přestože k tomu nebyl žádný důvod. Musela jsem se o to prát a vyhověli mi jen s nechutí.
Ihned po porodu byla dcera přiložena, dobře se přisála. Pak jsem ji ale musela dát vedle své postele na vyhřívané lůžko. Nebyl možný nepřerušený fyzický kontakt. První noc po porodu nebylo místo na oddělení šestinedělí, musela jsem ji tedy strávit bez dcery na oddělení gynekologie. Druhý den ráno jsem za ní šla na šestinedělí a zkoušela přikládat, na společný pokoj jsme se dostali až kolem poledne.
Na JIP mi syna nosili jen 2x denně asi na 15 minut na přisátí.
Miminko mi po císařském řezu ve spinální anestezii vůbec nebylo přiloženo, na oddělení JIP mi bylo doneseno až po devíti hodinách od porodu a opět nebylo přiloženo s konstatováním, že mám špatné bradavky a stejně to nepůjde. Podruhé jsem malého viděla až za dalších 21 hodin po přeložení na oddělení šestinedělí, kdy se opět nepřisál a nikdo mi s tím nepomohl. Teprve při dalším kojení po třech hodinách se přisál za pomoci kloboučků, které mi byly doporučeny dětskou sestrou. Pak už se naštěstí přisával bez problémů a domů odcházel jako plně kojený. S pomocí laktační poradkyně jsem následně malého od klouboučků odnaučila a nyní v osmi měsících stále kojím.
- kojení dle časového harmonogramu a rutinní dokrmování dětí
Jeden velký stres, kojit max. 5 minut z jednoho prsu, to samé z druhého a na 2-3 hodiny klid. Nakojit dříve neexistovalo!
Kojení bylo po komplikovaném porodu velký boj, v porodnici nemají snahu zlepšit kontakt matky a dítěte. Trvají na intervalech a nabízejí umělé mléko, aniž by se matky zeptali, zda má již vlastní mléko. Obecně jsem byla velmi zklamaná. Informace jsem si musela sama vyhledat a nakonec po velkých bojích kojím již 2 roky.
Nucené dokrmování umělým mlékem, pokud během kojení miminko nevypilo, kolik mělo.
- rutinní používání kojicích kloboučků
Malého mi dovezli 9 hodin po porodu. Strčili mi kloboučky se slovy, že s takovými bradavkami kojit nebudu. Dítě jsme měli zakázáno mít v posteli, kojit po 3 hodinách. Dostal dudlík, dokrm stříkačkou a doma po dvou měsících boje jsme to vzdali. Až později jsem zjistila, że vše bylo špatně.
Perfektní, sestry nápomocné, hlídala se doba kojení a jeho správnost kvůli možnému poškození bradavek, plošně vnucovali kojicí kloboučky (asi je to teď moderní), ale jinak jsem neměla problém.
A jaké jsou Vaše zkušenosti z Prahy? Těšíme se na Vaše ohlasy! Postupně si se takto podíváme do všech krajů – příště jsou na řadě jihočeské porodnice.
