„Stát se matkou mě bolelo víc než porod“

S Eliškou Vlastou Kupšovskou jsme na sebe poprvé narazily, když jsem začala shromažďovat data o počátcích kojení v porodnicích. Stejně jako já se Eliška v té době pokoušela komunikovat s Laktační ligou. A stejně jako já nepříliš uspokojivě. Nicméně Elišce alespoň dorazila odpověď, což já rozhodně přes několikeré pokusy (naposledy na FB Laktační ligy pod postem z 6. února 2018) tvrdit nemohu. Eliška se od té doby začala více soustředit na téma ambulantního porodu a právě o něm jsme si povídaly u ní doma. Nad talířem výborného slepičího vývaru, který bychom s Eliškou přály všem šestinedělkám.

Dosáhnout na ambulantní porod není pro každého

Na začátek obligátní otázka – co je ambulantní porod?

Ambulantním porodem se lidově označuje situace, kdy rodina přijede do porodnice, je ošetřena a po porodu odchází na vlastní žádost. Dřívější odchod z porodnice se neděje tak, že by matku s dítětem někdo musel propouštět a dovolil jim odejít. Prostě sami chtějí odejít domů, což jim musí být umožněno v každé české porodnici, pokud dítě není v bezprostředním ohrožení života. U matky je možná nedobrovolná hospitalizace pouze v případě, kdy není při vědomí, nebo je pod vlivem duševní poruchy nebo návykové látky a ohrožuje sama sebe nebo své okolí (více v článku Věry Jedličkové).

Odchod rodičům usnadňuje metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví nazvaný Postup poskytovatelů zdravotních služeb při propouštění novorozenců do vlastního sociálního prostředí (zveřejněný ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 8/2013). Postupem se mají závazně řídit fakultní porodnice. Pro ostatní porodnice je Postup doporučující. Dle Postupu například nemůže být dřívější odchod z porodnice sám o sobě důvodem, aby porodnice informovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Pro koho je podle tebe vhodný ambulantní porod?

Pro zdravé a sebevědomé rodiče, kteří chtějí trávit první hodiny pohromadě s děťátkem v domácím prostředí. Vědí, že se na to musí dopředu připravit. Jsou si vědomi, že si musí zajistit stravu a úklid, což by jinak po čas hospitalizace v porodnici zajistil obslužný personál. Ambulantní porod je pro rodiče, kteří znají svá práva a povinnosti, a nechtějí je přenášet na nikoho jiného.

Myslím si, že vhodný by ale mohl být takřka pro každého. Nicméně zajistit si v této době ambulantní porod, někdy takřka vyhádat, pro každého není. Chtěla bych zdůraznit, že pokud se někomu navzdory vlastnímu přání nepodaří odejít dříve z porodnice, rozhodně není špatným rodičem. Stává se to a není to selhání rodičů. Ne každý se dokáže postavit proti silnějšímu, autoritativnějšímu.

Vnímáš v současné době nějaké nevýhody ambulantního porodu?

V ideálním případě by to bylo tak, že propuštěná „jednotka“ matka a dítě – má zajištěnu zdravotní péči v domácím prostředí. Dnes tomu tak není. Kardinální problém vidím v tom, že současný systém péče o matku a dítě poskytuje péči separátně. Neakceptuje, že co je dobré pro matku, je dobré i pro dítě a naopak. Máme tu pediatra a dětskou sestru – ti pečují o dítě. Po porodu – po odchodu z porodnice – neexistuje standardizovaná péče o matku. Matka je poučena, že v případě potíží se má obrátit na porodnici, kde rodila. Přesun do porodnice je pro jednotku matka a dítě nevýhodný ve všech směrech. Návštěva po šestinedělí u ambulantního gynekologa není žádnou péčí o rané mateřství. Ale jak pečuje o matku v šestinedělí stát? Nijak.

Nevýhoda ambulantního porodu v současné chvíli spočívá v tom, že rodiče musí objevit „neexistující péči“ o matku a dítě v jedné osobě, a tu si zaplatit. To je komunitní porodní asistentka – vystudovaná odbornice pro fyziologickou šestinedělku a novorozence do 6 týdnů jeho života. Ona pečuje o „jednotku“. Jsem toho názoru, že nevýhoda ambulantního porodu je v tom, že máme málo komunitních porodních asistentek nebo jejich rozmístění po republice je nerovnoměrné.

Dalším úskalím, se kterým se někteří rodiče setkávají, jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD). Ne všichni praktičtí lékaři jsou ochotni navštívit nebo ošetřit dítě mladší tří dnů. Nic jim přitom nebrání, aby takovou péči poskytovali. V momentě, kdy Ministerstvo zdravotnictví vydalo zmiňovaný Postup, už nemyslelo na to, že si taky musí ujasnit zajištění návazné péče s PLDD. Mimochodem poskytování péče novorozencům mladším 72 hodin se věnovala už v minulosti Liga lidských práv.

Kdo dnes ještě v péči o „jednotku“ chybí v nabídce veřejné zdravotní péče? Už jsem zmínila komunitní porodní asistentku, zmíním ještě laktační poradkyni, dulu či hospodyni. Tak to funguje například v Nizozemí a tyto služby jsou tam hrazené z veřejných financí.

Pokud chce rodič s dítětem absolvovat screeningová vyšetření, musí si je zařídit sám.  Musí si pak tedy zodpovědně zvážit, jestli je pro něj komfortnější odejít předčasně z porodnice, a pak si někam zajet na odběr krve z paty (tento odběr lze provést i doma např. komunitní porodní asistentkou nebo pediatrem), na kontrolu kyčlí, uší, očí apod., nebo zůstat v porodnici, kde tato vyšetření provádí standardně po dobu hospitalizace.

Co argument, že v porodnici je to pro matku i dítě prostě bezpečnější?

Bylo by pošetilé přehlížet fakt, že po porodu se může matce nebo dítěti stát prakticky cokoliv. I doma. I za týden. I za měsíc. Je pravda, že do 72 hodin se projevují nejčastější vývojové vady novorozence, takže v porodnici je určitě dobré zůstat na pozorování, pokud si rodiče myslí, že je to pro matku a dítě dobré. Nicméně ani těch 72 hodin neznamená 100% jistotu vynikající život zachraňující péče, jelikož známe případy pozdějších úmrtí dětí (viz tabulka níže). Rodič musí vědět tak jako tak, kam se obrátit, když se s matkou nebo dítětem něco stane.

Úmrtí živě narozených novorozenců v roce 2015 po 3. dnu od narození (dle porodní hmotnosti)

Je třeba si říci, a to podle mě narovná nevýhody spojené s dřívějším odchodem z porodnice, že matka dítě doma neustále observuje, tráví s ním veškerý čas. Proto s ním také odešla dříve domů, aby s ním byla nerušeně. V porodnici to tak nebývá. Pokud si dětské sestry vzaly dítě k sobě, tak tam na něj nikdo neustále nekouká. Sester je málo, mají spoustu jiné práce, papírování, jsou přetížené z důvodu přesčasů a krutých směn. Prostě není v jejich silách, aby 24 hodin pozorovaly nepřetržitě jedno konkrétní dítě (zvlášť, když těch dětí tam mají víc). Pro dokreslení situace – loni byl medializován případ, kdy bylo modrající miminko odneseno na observaci na lůžko, kde byl monitor, a to dítě tam zemřelo. Sestra donesla dítě matce na kojení a teprve pak si všichni všimli, že dítě již nežije.

Pokračování na straně 2

Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂