Dopis mému těhotnému já
Blogerka Ashlee Gadd na stránkách Coffee + Crumbs dlouhodobě popisuje, jak z jejího pohledu vypadá mateřství. S jejím laskavým svolením uveřejňujeme překlad článku A Letter to My Pre-Mom Self, který zprostředkovává nastávajícím maminkám změny, jaké zažila po porodu. Text přeložila Aneta Majerčíková.
Mámo, vidím Tě v uličce s plenami v supermarketu, jak se cpeš popcornem. Pití máš pečlivě zastrčené mezi paží a těhotenským bříškem. Zíráš na osm různých druhů vlhčených ubrousků a snažíš se udělat tuhle životně důležitou volbu za svoje nenarození miminko. Ubrousky s vůní, nebo bez vůně. Bio, nebo nebio. Značkové, nebo generické.
Krčíš obočí, když nakoukneš přes rameno na řadu dalších rozhodnutí, které na Tebe čekají – pleny, koše na pleny, sáčky do koše na pleny, krémy proti opruzeninám. Všechny tyhle výrobky sedí úhledně na polici a posmívají se Ti. Posmívají se všem mámám.
„Vyber si mě! Vyber si mě!“ křičí a snaží se vynutit Tvoji plnou pozornost mezi kousky popcornu.
Teď bych Tě vážně chtěla chytnout za ramena a křičet i jemně šeptat zároveň: „Na tom nezáleží.“ Na žádné z těchto věcí nezáleží. Nevadí, že nemáš ponětí, co děláš nebo co kupuješ, protože Ti prozradím sladké tajemství: to neví nikdo.
Nikdo neví, co dělá, když na tento svět přivádí novorozeně. Všichni jsme stejně bezradní a stejně vyděšení, že něco děláme špatně. Jsme prostě jen tady, chycení v nové všeobjímající lásce a snažíme se to postupně řešit den za dnem, jedna chyba za čas, jeden příliš drahý výlet do supermarketu.
Vidím obavy na Tvé tváři, cítím úzkost v Tvém srdci a dívám se na ty směšné věci, které hledáš na Googlu. To je v pořádku, je to součást procesu. Vím, že se bojíš, že život už nikdy nebude stejný, a máš pravdu – to nebude. Bude zároveň lepší i tvrdší. Pravda, kterou plně nepochopíš, dokud ve svém naručí nesevřeš tříkilové miminko.
Mám oproti Tobě jen dvouletý náskok, ale buď si jistá: O mateřství jsem se dozvěděla v těch posledních dvou letech víc, než za 26 let, které vedly k pozitivnímu těhotenskému testu. A přestože Ti mám tolik co říct, můžu nabídnout spoustu rad a povzbuzení, vím, že je plně nepochopíš, dokud tady to miminko nebude. A přesto si nemůžu pomoct… Tady je to, co chci, abys věděla:
Budeš jiná. Uvidíš některé svoje dosud nepoznané části, vyplavené pouhým faktem, že je na Tobě z ničeho nic úplně závislá jiná lidská bytost. Budeš cítit úzkost, budeš mít strach, budeš se cítit přehnaně ochranitelská, jako ses nikdy předtím necítila. Budeš zároveň potřebovat svůj prostor a nepotřebovat ho, protože jednak budeš chtít být o samotě, jednak nebudeš chtít nechat miminko s nikým jiným. Odhalíš svět různých mateřských předsudků, které se v Tobě celou dobu schovávaly, a postupně je jeden za druhým opustíš, když si uvědomíš, jak těžké, chaotické a skvělé je mateřství. Naučíš se milovat pevně a divoce, bez jakýchkoliv očekávání. Poprvé v celém Tvém životě bude Tvým výchozím nastavením nesobeckost – Tvoje součást, která v Tobě vždycky existovala, ale byla pohřbená někde hluboko uvnitř. Čekala na tuto chvíli, tuto změnu, tohle dítě, tuhle příležitost se projevit.
Tvoje tělo bude jiné. Některé části těla se zvětší, zatímco jiné se zmenší. Je to divné a zázračné a většinu času matoucí. Některé dny budeš svoje tělo nenávidět, jindy ho budeš milovat. Měj se sebou slitování. Když pro Tebe bude těžké najít k sobě soucit, běž se osprchovat a umyj si vlasy. Dopřej si nové džíny, až se na ně budeš zase cítit. Kup si ty drahé (a řekni manželovi, že Ti to schvaluji). Připomínej si, že Tvoje tělo rostlo a nosilo jiného člověka a že ty vybledlé strie na Tvém břichu jsou zaslouženými známkami bojovníka.
Pokračování na straně 2
