Hlas rodičů může přinést změnu
S Barborou Fafílkovou jsme se poznaly na Rodičovském kulatém stole o porodnictví, který organizovala na začátku února v Brně. Bára je velmi činorodá žena, která dokáže otevřeně mluvit o svých zkušenostech z porodu doma i ze šestinedělí. O nich i o aktuálních Bářiných aktivitách směřujících k rozšíření porodní a poporodní péče v České republice jsme si pak povídaly při její další návštěvě Brna. Zatímco si Bářin dvouletý synek užíval bystrcké zoo.
Šestinedělí po porodu doma
Říká se, že průběh šestinedělí do značné míry souvisí s porodem. Nemůžeme se mu tedy vyhnout. Jak ses na něj připravovala?
Na porod jsem se připravovala zhruba od 4. měsíce. Původně jsem plánovala, že nebudu nic zjišťovat a půjdu rodit do porodnice. Naštěstí mám ale velmi vědomého muže Jakuba, který často mívá víc informací než já. Řekl mi, že si myslí, že by bylo potřeba, abych se na porod připravovala lépe. Zároveň jako první vznesl otázku, jak bych se cítila v porodnici.
Začala jsem si tedy zjišťovat informace o porodu. Sice jsem pořád byla v péči gynekologa, ale na fyzickou a psychickou přípravu k porodu jsem si našla porodní asistentku.
Připravovali jsme se s Jakubem i po praktické stránce. Nejdřív jsme v Česku hledali porodní dům. Jenže v Porodním domě U Čápa, který je u nás zatím jediný, o kterém vím, se porody vést nemohou. Hledali jsme tedy porodnici, která by splňovala moje očekávání. Tu jsme taky nenašli. Nakonec jsme se tedy intenzivně začali připravovat na porod doma, protože nám vlastně nic jiného nezbylo.
Jak tedy porod proběhl?
Nemůžu říct, že by to nebolelo. Ale určitě mě to nebolelo na duši. Z porodu mám krásné zážitky. Porodila jsem čtyřkilového syna bez porodního zranění. V krásné a příjemné atmosféře. Měli jsme nádherný bonding.
Připravovala ses stejně intenzivně jako na porod i na šestinedělí?
Ne (smích). Veškeré mé přípravy směřovaly k porodu a bondingu. Doufala jsem, že pak už to nějak bude. Dneska už vím, že i na šestinedělí je dobré se připravit.
Nakonec jsme se tedy ani po praktické stránce nepřipravili skoro vůbec. Měla jsem sice představu, že bych chtěla mít doma nějakou ženu, která by se mi starala o domácnost. Můj manžel ale říkal, že to zvládne. Na celé příští šestinedělí si domluvím návštěvy kamarádek s tím, že uvaří, uklidí, zajistí, že já se budu moct starat pouze a jenom o dítě. Jakub bude moct pomáhat nebo si řešit svoje věci.
Jak tedy vypadalo Tvé šestinedělí reálně?
Bylo hodně náročné. Okamžitě jsem se snažila zvládat celou domácnost. Byla jsem rozhozená z toho, že nic nestíhám. Místo toho, aby mě někdo připravil na to, že šestinedělí je o tom, že budu hlavně kojit, v mezičase se rychle převlíknu, najím se a zase budu kojit. Měla jsem tedy pocit, že jsem úplně neschopná matka i žena, protože u toho nezvládám všechno, co jsem zvládala předtím.
Jak Ti šlo kojení?
Rozhodně nemůžu říct, že bych třeba na svoje kojící počátky vzpomínala s radostnou slzou v oku.
Takže ani s bondingem není zajištěno, že kojení bude probíhat hladce.
Přesně tak. Se synem jsem od začátku velmi ráda trávila čas, s tím nebyl problém. Ale je velmi těžké kojit miminko s láskou, když u toho člověk propíná bolestí palce na noze.
Jak jsi to řešila? Zavolala jsi laktační poradkyni?
Ne, nějak jsem se zakousla a postupně se to zlepšilo. Nevím už přesně, jestli to byly informace z internetu nebo rada od někoho, které mi pomohly. Když jsem byla na kontrole syna v porodnici, ptala jsem se na kojení staniční sestry.
U druhého dítěte se na kojení budu připravovat víc. Určitě si najdu odborníka, kterého budu mít po ruce, kdyby nastal problém. Uvažovala jsem, že bych si udělala i kurz laktačního poradenství, protože informace o kojení budu stejně potřebovat.
Zažila jsi poporodní blues?
Já ne. Myslím, že ho zažil manžel (smích). Čtvrtý den po porodu přišel s tím, že tohle nezvládneme. Zavolali jsme mojí mámě, ať nám přijede pomoct.
Intenzivní výkyvy nálad jsem tedy nezažila, ale ten pocit, že jsem neschopná a nestíhám, mi vydržel hodně dlouho, minimálně celý první rok.
Kdy se to zlepšilo?
Teď budou synovi dva roky a je to asi dva dny zpátky, kdy jsem zjistila, že jsem kompletně spokojená.
Spousta lidí si myslí, že být matkou není práce. Podle mě je to ale regulérní práce na plný úvazek. Není potřeba u toho stíhat něco dalšího.
Jak se dávalo do kupy Tvoje tělo?
Musím říct, že se ke mě zachovalo velmi laskavě. Dlouho mi padaly vlasy, z čehož jsem byla smutná. Proměnil se vzhled a citlivost genitálií. Ale nic zvláštního, co by se po porodu nedalo čekat. Tak to je.
Je ještě něco, co Tě v šestinedělí překvapilo?
Úplně se proměnila moje sexualita. O tom je myslím taky potřeba mluvit.
Rozhodla jsem se, že se k ničemu nebudu přemlouvat. Pořád jsem doufala, že chuť na sex přijde sama. Musela jsem si pak ale sama před sebou obhajovat, že to ze mě nedělá horší manželku. Skoro jeden rok po porodu se mnou nic moc nebylo. Ale důvěřovala jsem si, že v ten správný čas se mi chuť zase vrátí. Dnes jsem za to moc ráda, náš intimní život je i díky této zkušenosti autentický a pestrý. Velkým dílem i tím, že Jakub je za všech okolností opravdový muž a gentleman.
Změny pro nás a naše děti
Jsi autorkou otevřeného dopisu Pro nás a naše děti. Můžeš přiblížit, o čem je?
S manželem jsme napsali otevřený dopis odborníkům, pojišťovnám, Ministerstvu zdravotnictví. Vlastně všem, kteří mohou mít faktický vliv na to, jak u nás bude vypadat porodní péče v budoucnosti.
Žádáme o možnost rozšíření služeb porodní péče. O některé služby, které v tuto chvíli buď vůbec neexistují, nebo si je musíme hradit nad rámec zdravotního pojištění.
Specificky bychom si přáli, aby v Česku vznikly porodní domy, ve kterých je kladen větší důraz na individuální potřeby žen. Po mých porodních zkušenostech bych chtěla, aby žena měla možnost z porodního domu odejít až v momentě, kdy se cítí silná. V době, kdy už umí dobře kojit. Porodní domy by neměly nemocniční charakter a žena by v nich mohla rodit bezpečně, ale zároveň s větším ohledem na své individuální potřeby.
Pokračování na straně 2