Z italské pláže rovnou do porodnice
Čas od času vám budeme přinášet nejen zkušenosti maminek z ČR, ale také maminek ze zahraničí. Začínáme příběhem české maminky žijící se svým italským partnerem v Terstu na severu Itálie. Přestože žije vlastně jen pár hodin jízdy autem od našich hranic, její zážitky se v mnohém liší. Posuďte sami.
Těhotná v Itálii
Hned po zjištění těhotenství jsem začala přemýšlet, kde porodím. Chtěla jsem za každou cenu rodit v mém rodném městě v Čechách. Nejenom kvůli tomu, abych při sobě mohla mít své blízké, ale taky aby mi porod nekomplikovala jazyková bariéra.
Záhy jsem ale prostřednictvím místní česko-slovenské komunity poznala porodní asistentku Helenku, původem ze Slovenska, v jejíž blízkosti jsem se cítila velice dobře a jež mé obavy hned začerstva rozptýlila. S Helenkou jsem byla v kontaktu celé těhotenství, a nakonec tomu přálo štěstí, že to na mě přišlo zrovna při její směně v porodnici. Nejenže jsem tedy mohla porod prožívat bez přemýšlení, jak se co řekne italsky, ale měla jsem paradoxně díky česko-slovenské sounáležitosti v cizí zemi i mnohem osobnější přístup, než s jakým bych se nejspíš setkala v české porodnici.
Když se ve stručnosti zamyslím nad rozdíly v péči v průběhu těhotenství v Itálii a v Česku (budu vycházet z toho, jak mi ho popisují kamarádky), shrnula bych to takto:
V Itálii je třeba šáhnout si hluboko do kapsy, abyste zaplatily první vyšetření prokazující těhotenství – gynekologickou prohlídku, odběr krve, v mém případě následné diagnostikování špatné funkce štítné žlázy apod. Jakmile máte černé na bílém, že jste v tom a s jakými riziky, jste od většiny dalších plateb osvobozeny. Shrnuto podtrženo, první trimestr zmizelo z rodinného rozpočtu 300 euro.
Dalším nepsaným rozdílem je jednoduchá cesta k diagnostikování rizikového těhotenství. Bylo mi v podstatě nabídnuto gynekoložkou bez pádného důvodu. Navíc vás během takto snadno nabyté předčasné mateřské neomezují žádná pravidla typu být doma v určitou denní dobu kvůli případným kontrolám sociálky. Jiná věc samozřejmě je, co to případně udělá s vašimi vztahy se zaměstnavatelem.
Konečně dalším, pro mě překvapivým, ale ve výsledku příjemným rozdílem byly velmi řídké lékařské prohlídky v závěru těhotenství. Z doslechu vím, že v Česku jsou nastávající maminky s blížícím se termínem porodu zvány stále častěji na kontroly. Natož pokud přenáší. Tady jsem byla během celého těhotenství zvána na prohlídky v rozmezí čtyř až šesti týdnů, a to i na tu poslední v devátém měsíci.Pokud bych po termínu porodu mezitím neporodila, což se stalo, měla jsem se jít ukázat do porodnice až po týdnu. Porod se tu případně vyvolává až dvanáct dní po termínu.
Snaha o přirozený porod
Do porodnice v Terstu jsem vyrážela nadvakrát. S partnerem jsme se vyrazili naposledy před západem slunce vykoupat do moře. Když jsem se posadila na osušce, praskla mi voda. Koupání v moři už tím pádem nebylo potřeba. 🙂 Sedli jsme na motorku a jeli jsme domů, abych ze sebe spláchla slanou vodu a mohli jsme vyrazit do porodnice.
Na příjmu mě zkontrolovali a k mému překvapení mě pustili domů, že ještě nerodím. Moje mamka byla zděšená, že mě takto otevřenou poslali domů. Bála se zcela oprávněně infekce, kterou jsem nakonec opravdu dostala. Já jsem ale možnost strávit dalších skoro 24 hodin doma velmi uvítala.
Kontrakce se mi rozjížděly od půlnoci a dařilo se je krotit dlouhými horkými sprchami, které mi po telefonu poradila Helena. Dopoledne jsme ještě volali kamarádku, ať přijede napravit přítelova záda. Zablokoval si je den před tím na windsurfu a naříkal a kroutil se doma bolestí. Jako kdyby měl rodit on.
Podruhé jsme jeli do porodnice, když už se kontrakce zpravidelnily. Šli jsme rovnou na porodní sál. Tentokrát mi Helena poradila masírovat si mezi kontrakcemi bradavky, aby se kontrakce rozjely naplno, což se také stalo.
Pokračování na straně 2
