Pages: 1 2

Poporodní duševní obtíže nejsou projevem slabosti

V České republice se těžko hledá povolanější psychiatr, který by mohl tak zasvěceně hovořit na téma duševního zdraví po porodu. MUDr. Jan Hanka z Národním ústavu duševního zdraví pomáhá ve své každodenní praxi maminkám, které bojují s poporodní depresí či ještě obávanější poporodní psychózou. Jsme vděčné, že si na rozhovor pro Šestinedělky našel ve svém nabitém rozvrhu čas a ochotně se rozpovídal.

Rozhovor jsme rozdělily do dvou částí. Pokračování týkající se především poporodní psychózy najdete zde. Další zajímavé informace ohledně duševního zdraví po porodu publikujeme v záložce Duševní zdraví.

Poporodní deprese je často neléčená

S jakou nejčastější poporodní komplikací z hlediska duševního zdraví se čerstvé maminky mohou potkat?

Nejčastější poruchou nálady v šestinedělí, se kterou se potká zhruba každá druhá šestinedělka, je poporodní blues. Může připomínat depresi a nepovažuje se za duševní poruchu. Jedná se o stav lítostivosti, plačtivosti, sníženého sebevědomí, pocitů selhávání. Ale tam by to mělo končit. Do týdne, maximálně deseti dnů poporodní blues přejde.

Poporodní deprese, která je nejčastější duševní poruchou po porodu, trvá minimálně dva týdny. Po většinu těchto dní se vyskytuje jasně depresivní nálada. Mezi symptomy patří pesimismus až beznaděj, někdy i myšlenky na smrt. Rozhodně tedy nejde o běžný smutek.

Poporodní depresí trpí v České republice 11.000 – 21.000 žen ročně. Zároveň se uvádí, že většina z nich nevyhledá odbornou pomoc. Proč tomu tak podle Vás je?

Čerstvé matky se stydí obrátit na psychiatra. Souvisí to s obecným stigmatem, který je spojen s naším oborem a jímž naši pacienti trpí. S představou, že duševní porucha je nějaká slabost. Že bychom se k ní neměli hlásit. Že to člověk má zvládnout vlastními silami.

Speciálně u těhotných a šestinedělek se přidává obava, že pokud přijdou k psychiatrovi, bude jim radit léky, které nejsou slučitelné s kojením. Nebo že jim bude zakazovat nebo rozmlouvat, aby pečovaly o dítě. Že je bude přemlouvat nebo nutit k hospitalizaci, tudíž by byly odděleny od miminka. Tyhle přehnané obavy ještě zvyšují práh, které ženy musí překročit, aby vyhledaly pomoc.

LékyOdhad až 21.000 žen ročně, které poporodní depresí trpí, pak nekoresponduje s tím, kolik žen je reálně diagnostikováno nebo léčeno.

Jsou obavy maminek, že jim budete dávat léky neslučitelné s kojením, oprávněné?

Určitě ne. Co se týče neslučitelnosti farmakoterapie a kojení, je už dost dohledatelných informací o tom, které léky a v jaké míře přecházejí, nebo nepřecházejí do mateřského mléka.

Studie jsou sice dělané na malém počtu matek (20-50), ale jsou udělané kvalitně. Měří se koncentrace léku v krvi matky, v mateřském mléce, a to v několika časových intervalech od požití léku, a v krvi plně kojeného dítěte. Pokud je poměr koncentrace v krvi matky a v mateřském mléce výhodný, tzn. co nejnižší, a v krvi miminka je malé nebo téměř žádné množství, pak jde o výsledek povzbuzující. Mnohdy nelze lék v krvi miminka detekovat ani citlivými toxikologickými metodami.

Kromě omezených laboratorních testů nás také zajímá, zda se tato miminka vyvíjejí stejně jako děti, které se s lékem nikdy nepotkaly. I zde jsou výsledky výzkumů slibné. Ne u všech léků. Ale v každé skupině léků včetně antidepresiv, lze vybrat lék slučitelný s kojením.

Na základě těchto informací mohu lék předepsat i kojící pacientce a říct jí, že její mléko není toxické a může miminko dál kojit bez obav o jeho zdraví.

A co strach případných pacientek z hospitalizace? Je opodstatněný?

V České republice zatím bohužel neexistuje žádné lůžkové zařízení, kde by maminky – psychiatrické pacientky mohly být se svými novorozenci. V některých zemích, např. Velké Británii, existují přímo jednotky perinatální psychiatrické péče. Hospitalizace tedy automaticky znamená, že miminko může maminku návštívit, ale nemůže s ní bydlet na pokoji. Veškerá péče o dítě pak nutně přechází na někoho jiného.

NemocniceZ těchto důvodů jsem s indikací hospitalizace mnohem opatrnější než u žen, které nemají v péči novorozence. Pokud není nezbytná – není jasné nebezpečí, že žena je akutně nebezpečná buď sobě z důvodu sebevražedných tendencí, nebo miminku z důvodu tendencí mu ublížit nebo kvůli obavám ze zanedbání péče –, snažíme se hospitalizaci vyhnout. Spolupracujeme s příbuznými, kteří si zpravidla jsou vědomi křehkosti poporodního období a ochotně ženě pomáhají s péčí o miminko a zůstávají s ní doma.

Počet případů, kdy opravdu musíme čerstvou maminku hospitalizovat, se tak pohybuje v řádu jednotek za rok.

Pokračování na straně 2

(Čteno 1,384x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...