Pages: 1 2

Poporodní duševní obtíže nejsou projevem slabosti

V jaký moment se na Vás ženy obracejí? Je to na nátlak okolí, nebo ženy na sobě cítí samy, že nejsou v pořádku?

Do naší poradny chodí ženy ve třech typech situací. Buď jde o ženy dlouhodobě nemocné, s chronickou nemocí. Většinou pak těhotenství plánují a dopředu se jdou zeptat, jaké léky a v jakých dávkách mohou užívat. Pokud je to potřeba, vyměním lék za bezpečnější. Můžeme udělat terapeutické okno, pokud není u léku bezpečná alternativa. Jsem pak s pacientkou v kontaktu a vyzývám ji k tomu, aby mi z porodnice nebo týden po propuštění zavolala a řekla, jak se jí daří. Když jí není dobře, můžu jí buď poradit, pozvat k sobě na prohlídku, nebo ji pošlu na kontrolu do konziliáře v porodnici. To je ideální postup.

Druhá možnost je, že žena je dlouhodobě léčená a zjistí, že je těhotná až ve 4. nebo 5. měsíci. Z hlediska poporodní péče jde o stejnou situaci.

Obecně nejčastější situací je – a na tu jste se asi ptala -, že žena se mnou před porodem nebyla v kontaktu. Většinou si jejího stavu všimnou příbuzní nebo ošetřující personál v porodnici. Odvíjí se to od jejich všímavosti, protože žena sama těžko odhadne, jestli se jedná o poporodní blues nebo běžnou únavu. Nebo jestli její případné obavy a pesimismus už překročily hranice adaptace na novou životní situaci.

Stává se, že si toho všimne i gynekolog na prohlídce po ukončení šestinedělí?

Určitě. Gynekologové i porodníci jsou zkušení a v problematice školení. Bývají to často právě oni, kdo mě kontaktují.

Ve Velké Británii testují každou čerstvou maminku přímo u ní doma několik týdnů po porodu na výskyt příznaků poporodní deprese pomocí Edinburghské škály poporodní deprese. Nebylo by to vhodné zavést i u nás?

Myslím si, že by to bylo užitečné. Dokonce kolegyně psycholožky z našeho ústavu získaly grant na škálování čerstvých matek na přítomnost poporodní deprese v ordinaci pediatra. Pediatr si stejně novorozence zve, takže tam by to bylo ambulantně dostupné. Pilotní studie teď tedy bude probíhat.

Kdy vyhledat pomoc

Pokud šestinedělka nebo její okolí cítí, že něco není v pořádku, kam by měly vést její první kroky?

Myslím si, že pro matky nebude dostupné získat včas vyšetření u psychiatra. Pro první kontakt jsou objednávací doby v průměru delší než měsíc. Tolik času maminka nemá.doktor

Žena bude nejspíš v kontaktu se svým gynekologem. Má také svého praktického lékaře, ke kterému by měla mít důvěru. Myslím si, že u něj to bude nejbezpečnější a nejrychlejší. Praktičtí lékaři jsou vyškoleni k diagnostice depresivních stavů. Dokonce mají i pravomoc předepsat mnohá antidepresiva. Nemyslím si, že by se k tomu u kojící ženy odhodlali, ale jsou tím odborníkem, na kterého by se žena měla obrátit s podezřením na poporodní depresi.

Spolupracujete při léčbě s psychology? Využíváte možnosti psychoterapie?

Záleží na tom, o jakou duševní poruchu se jedná. Pokud jde o úzkostné stavy, kromě psychofarmakoterapie je jednoznačně nezbytnou součástí správné léčby i psychoterapie. Pokud žena psychologa nemá, pak jí doporučím, aby si ho našla. V případě potřeby jí i dám seznam důvěryhodných terapeutů, který mám k dispozici.

Na Západě existuje celá řada spolků založených zpravidla ženami, které si prošly poporodní depresí a nyní podporují ostatní maminky, jež si touto zkušeností teprve procházejí. V České republice se mi podařilo najít jen sdružení Úsměv mámy působící ve Středočeském kraji. Nevíte o nějakém dalším?

Ne, bohužel nevím.

Jak by se mělo k mamince s poporodní depresí nebo úzkostnými stavy chovat okolí?

Ptáte se na to asi proto, že tušíte, že je to věc problematická. Deprese může pro laika připomínat pocity lenosti nebo osobní slabosti. Je na místě podporovat, někdy až tlačit člověka k výkonu, ale pacientovi s depresí to nepomáhá. Naopak to může být až kontraproduktivní, protože kvůli příznakům deprese není schopen podat takové výkony. Navíc se může trápit tím, že zklamal nebo selhal ve věcech, které by podle svého okolí měl zvládat.

Je možné aplikovat obecná pravidla pro blízké člověka, který trpí depresí. Určitě nic nezkazíte, když dáte najevo, že si maminka může říct o pomoc. Že jsme tady, kdyby něco potřebovala, a rádi pomůžeme.Procházka v lese

Pak je taky vhodné často a pravidelně nabízet různé aktivity. Je ale také potřeba smířit se s tím, že to třeba nepůjde. Tzn. vyzývat ke společné aktivitě, k rozhovoru, k procházce, ale pokud to nejde, mít pochopení, že to prostě nejde. Ztráta vůle, energie, motivace jsou jádrové příznaky deprese a depresivního člověka prostě handikepují.

Druhá část rozhovoru zde.

MUDr. Jan Hanka

 

MUDr. Jan Hanka je výzkumným pracovníkem, pedagogem na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a vedoucím ambulance v Národním ústavu duševního zdraví.

zdroj fotografie: www.nudz.cz

 

(Čteno 348x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

error: Obsah si chráníme:)