Pages: 1 2

Kulatý stůl o podpoře kojení v porodnicích

Pokud sledujete Šestinedělky na FB, nejspíš Vám neuniklo, že v pondělí 17. září 2018 jsme pořádaly spolu s Českou ženskou lobby kulatý stůl o podpoře kojení v porodnicích při příležitosti Národního týdne kojení 2018. Jeho smyslem bylo představit data o kojení v porodnicích (na poslední údaje z fakultních nemocnic se už brzy můžete těšit i vy!), výsledky našeho průzkumu o podpoře kojení v porodnicích (nově zveřejněné zde) a diskutovat o možných postupech a doporučeních do budoucna.

Zájem byl poměrně velký a nakonec jsme se sešly samé ženy (podle abecedy):

  • Ing. Ivana Antalová (Česká ženská lobby)
  • Mgr. Ilona Antoníčková (Česká asociace sester)
  • Marie Vnoučková (Unie porodních asistentek)
  • Mgr. Lucie Hradecká (Úřad vlády)
  • Mgr. Petra Jelínková (Kancelář veřejné ochránkyně práv)
  • Mgr. Vlasta Jirásková (Česká asociace dul)
  • PhDr. Miloslava Kameníková (FN Brno)
  • Miloslava Kramná (APERIO  – Společnost pro zdravé rodičovství)
  • Bc. Michela Kolářová, MBA (VFN Praha, Apolinář)
  • Mgr. Aneta Majerčíková (Šestinedělky) – moje maličkost
  • PaeDr. Lucie Nečasová (Laktační poradna Lata Lužánky)
  • Mgr. Markéta Pavlíková (Univerzita Karlova)
  • Petra Pařízková (Česká společnost porodních asistentek)
  • Miluše Plecerová (VFN Praha, Apolinář)
  • Mgr. Andrea Poloková (MAMILA)
  • Petra Sovová (Hnutí za aktivní mateřství)

Mrzí mě nicméně, že se mi nepodařilo přes velkou snahu dohledat nikoho, kdo by se k tématu mohl přijít vyjádřit za Ministerstvo zdravotnictví. Stáli jsme také velmi o účast vedení Laktační ligy, ani tu se však přes naléhání nepodařilo zajistit. Mnozí z těch, kteří se nemohli dostavit (právě MUDr. Mydlilová z LaLi, senátor MUDr. Lumír Kantor, PhD., předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková, či Mgr. Markéta Paulová, PhD.  ze Státního zdravotního ústavu), nicméně projevili zájem o výstupy z akce.

Už v úvodu jsme se prakticky všechny shodly, že podpora kojení není v České republice zcela dostačující. Největší mezery jsme ovšem viděly každá trošku někde jinde, ať už šlo o nedostatečnou účast žen na předporodních kurzech, nejednotný postup personálu, nesprávné informace či separaci matky a dítěte v porodnici, nedostatečnou péči po odchodu z porodnice či nedostatečný systém vzdělávání laktačních poradkyň Laktační ligy (pouhé 2 dny teorie + 1 den praxe, viz zde). V podstatě ale každý z uvedených bodů přispívá k tomu, že počátky kojení mohou být pro matky těžší, než by nutně musely být.

Většinu času pak poněkud neúmyslně zabrala moje prezentace, protože už v jejím průběhu se rozběhla velká diskuze. Bylo potěšující, že se víceméně celou dobu vedla v přátelském duchu, i když se naše názory občas lišily. Narazily jsme např. na to do jaké míry jsou důvěryhodná oficiální data o výživě dětí při odchodu z porodnice (k tomu už jsem se dříve vyjadřovala tady), jaká je aktuální činnost Ministerstva zdravotnictví a Laktační ligy v oblasti podpory kojení a zda je s ohledem k situaci dostatečná,nebo zda je vzdělávání zdravotních sester a lékařů adekvátní (a pro mě poněkud překvapivě – zda vůbec lékaři potřebují lepší vzdělání v oblasti kojení, když specialistkami mají být podle některých přítomných sestry z novorozeneckého oddělení a porodní asistentky). 

(Ne)bezpečný poporodní kontakt kůže na kůži s miminkem

Mezi kontroverznější body diskuze patřil kontakt kůže na kůži matky s dítětem po porodu. Opět k mému překvapení, protože doporučení Světové zdravotnické organizace jsou v tomto dlouhodobě konstantní a většina našich porodnic se prostřednictvím certifikace Baby-friendly Hospital dobrovolně zavázala, že budou podporovat kontakt kůže na kůži s miminkem okamžitě nebo nejpozději do 5 minut po porodu po dobu jedné hodiny a déle. Ledaže by pro absenci kontaktu kůže na kůži existovaly lékařsky opodstatněné důvody.

 

Nicméně některé (rozhodně bych ale netvrdila, že všechny) přítomné zdravotnice, zejm. pak Petra Pařízková z České společnosti porodních asistentek, tuto ve světě standardní praktiku označily za nebezpečnou s tím, že při ní v ČR umírají děti.

Protože mi přišlo důležité zjistit, jak to vlastně s poporodním kontaktem kůže na kůži je, požádala jsem dodatečně o vyjádření pediatričku MUDr. Marcelu Peremsku, pracující na úseku neonatologie v Nemocnici v Teplicích a dlouhodobě se kontaktem kůže na kůži zabývající. Napsala mi toto (zvýraznění mám na svědomí já):

První minuty, hodiny a dny po porodu jsou pro dítě i matku klíčové. U dítěte probíhá mnoho procesů poporodní adaptace. Ideální místo, kde má adaptace probíhat, je náruč matky. Mezi matkou a dítětem se tvoří vazba, tzv. bonding.

Má tento proces nějaká rizika, nežádoucí účinky? Ne, nemá. Bonding je přirozenou součástí a nebojím se napsat, že i jedinou potřebou dítěte a matky po porodu. Bonding je tvorba láskyplné vazby a vede k pečujícímu chování matky. Kontakt kůže na kůži zlepšuje tvorbu rané vazby, zlepšuje výsledky kojení, mírní novorozenecký pláč, zvyšuje kardiorespirační stabilitu, pomáhá termoregulaci novorozence, vede k lepšímu osídlení kůže novorozence mateřskými bakteriemi (tedy nižší riziko infekce či dysmikrobie), novorozenec má nižší hladinu stresových hormonů (ACTH, kortisol), nižší tlak, a vyšší hladinu cukru.

Přestože bonding nemá žádné nežádoucí účinky, je třeba upozornit na to, že raná poporodní adaptace svá rizika má. V prvních 24 hodinách je nejvyšší riziko tzv. SID (Sudden infant death) – tedy náhlé úmrtí a tzv. S-ALTE (Severe apparent life threatening events) – závažné život ohrožující stavy.

Tyto případy jsou extrémně vzácné, příčina se většinou nezjistí, někdy může mít novorozenec nezjištěnou srdeční vadu, vadu metabolismu či neurologické onemocnění. Dle studií jsou více ohrožené děti prvorodiček, a pokud je matka ponechána v kontaktu kůže na kůži s novorozencem sama na porodním sále. Jako prevence je tedy vhodné, aby matka s sebou měla doprovod, který jí pomůže sledovat novorozence v raném poporodním období. Dále je vhodná opakovaná kontrola stavu matky a dítěte personálem – porodní asistentka, dětská sestra. Možností je také použití techniky, tedy monitorace tepu a saturace krve kyslíkem (malé čidlo na nohu dítěte). A především je důležité poučit matku a její doprovod o tom, jak se zdravý novorozenec chová a jaké jsou naopak rizikové známky (tedy, že je miminko promodralé, bledé, má nízký svalový tonus apod.).

Závěrem je nutné říci, že přestože rané poporodní období je obdobím s vyšším rizikem zástavy dechu novorozence, jsou rizika z chybění kontaktu kůže na kůži vyšší. Proto je třeba bonding a kontakt kůže na kůži v raném poporodním období podporovat (a to i po porodu císařským řezem). Zdravotníci pak mají mít stanoveny vnitřní postupy, doporučení, jak předcházet a včas rozpoznat tyto život ohrožující příhody.

MUDr. Marcela Peremská

Teď, když máme jasno v tom, že kontakt kůže na kůži jako takový není životu nebezpečný, pojďme si ještě krátce zmínit druhou části diskuze o kontaktu kůže na kůži, která vyvolala neméně kontroverzí.

Pokračování na straně 2

(Čteno 939x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

  • Eliška Vlasta Kupšovská

    Pokud někdo, kdo vypadá jako odborník, tvrdí, že při bondingu v ČR umírají děti, určitě to má podložené statistikou. Pokud to podložené nemá, pak se ptám, co sleduje tím, že říká takovou závažnou poplašnou zprávu?

    • Helča Bousova

      Jsme v ČR, podle toho to tu taky vypadá. Záleží také kdo je myšlen odborníkem …

  • Šestinedělky

    Anetinu prezentaci z kulatého stolu a návrh doporučení, které jsou určeny k další diskuzi, najdete tady: http://sestinedelky.cz/ke-stazeni/