Kvíz k Národnímu týdnu kojení 2018

V době, kdy se Ježíš narodil, bylo podle židovského zákona povinností židovských žen kojit dítě alespoň 18 měsíců po narození. V jedné Mišně (v zaznamenané ústní tradici judaismu) se nicméně říká, že výjimkou byly ty ženy, které si s sebou do manželství přivedly alepoň dvě služebné. V takovém případě nemusely vařit a kojit. Marie však s ohledem na svou sociální situaci kojnou neměla.

[Zdroj: Grayson, J.: Unlatched: The Evolution of Breastfeeding and the Making of a Controversy, Harper, 2016, s. 44-47.]

V době, kdy se Ježíš narodil, bylo zvykem, že děti spaly v těsné blízkosti matky, aby se mohly kojit v průběhu noci.

[Zdroj: Grayson, J.: Unlatched: The Evolution of Breastfeeding and the Making of a Controversy, Harper, 2016, s. 48.]

Poskytovat mateřské mléko cizímu dítěti je vedle prostituce jedno z nejstarších ženských povolání na světě. Kojná je zmíněna už v sumerské ukolébavce z doby 3.000 let př. n. l.

[Zdroj: Grayson, J.: Unlatched: The Evolution of Breastfeeding and the Making of a Controversy, Harper, 2016, s. 65. Příslušný úryvek z knihy vyšel také v Huffington Post.]

V dané době bylo smyslem života žen z nejbohatších vrstev společnosti vyprodukovat co nejvíce dědiců. Nejkřiklavějším případem je zřejmě Ann Hatton, zámožná Angličanka ze 17. století, která v průběhu svého života porodila 30 dětí! Dětství ale přežilo jen 5 synů a 8 dcer.

[Zdroj: Palmer, G.: Why the Politics of Breastfeeding Matter, Pinter & Martin, 2016, s. 30-31.]

Všechny tři možnosti jsou správně. Mezi další výjimky pak patří třeba ruská carevna Alexandra Fjodorovna.

O královně Blance Kastilské, matce krále Ludvíka IV., se traduje, byla velmi oddaná kojení. A to do té míry, že když jedna z jejích dvorních dam nakojila malého plačícího Ludvíka, což byla v té době obvyklá praktika a pro dvorní dámu velká pocta, donutila Ludvíka, aby mléko vyzvracel.

Královna Viktorie odkojila všech svých devět dětí. Ve viktoriánské Anglii bylo kojení opět na vzestupu a matky, které odmítaly kojit své děti byly považovány za „sobecké a sociálně podvratné“. To však vůbec neznamená, že by všechny bohaté ženy kojily. Kojné byly nadále poměrně vyhledávané, ale spíše jako „in-house“ služba, než aby za nimi děti jezdily na venkov.

Německá císařovna Augusta Viktorie byla ve své době velkou propagátorkou kojení. Nejen že odkojila svých sedm dětí, ale ještě o kladech kojení veřejně přednášela.

[Zdroje: Palmer, G.: Why the Politics of Breastfeeding Matter, Pinter & Martin, 2016, s. 31, a Yalom, M.: Historie ňadra, Rybka Publishers, 1999, s. 142-147.]

Podle studie poručíka Lenoira z roku 1780 byla z 21.000 dětí narozených toho roku v Paříži kojena pouhá 3 % vlastními matkami. Další 3 % dětí byla kojena kojnými v domech bohatých Francouzů. Většina dětí ze střední či nižší třídy (zhruba 15.000 dětí toho roku) byla umístěna do nalezinců nebo odeslána na venkov. Až 90 % dětí v nalezincích se nedožilo prvních narozenin. Mortalita dětí v péči kojných na venkově byla nižší, ale stále poměrně vysoká – 32 % (vs. 18 %, pokud děti kojila vlastní matka). Některé děti dokonce nepřežily ani převoz z Paříže.

[Zdroj: Grayson, J.: Unlatched: The Evolution of Breastfeeding and the Making of Controversy, Harper, 2016, s. 68-69.]

První dvě možnosti jsou správně.

Jean-Jacques Rousseau pro propagaci kojení v 18. století udělal víc, než kdokoliv jiný. Přestože (nebo možná právě proto, že) při porodu přišel o matku a byl odkojen kojnou. A navzdory tomu, že svých vlastních pět nemanželských dětí odložil do nalezince.

Ve svém pojednání Emil z roku 1762 např. tvrdil, že kojení připoutává matku pevněji k dítěti a k rodině. Kojení se díky jeho učení dostalo nebývalé popularity. Na druhou stranu nelze nezmínit, že některé jeho výroky se optikou dneška jeví jako velmi kontroverzní – zejm. jeho kategorické tvrzení, že muži byli obdařeni rozumem, aby mysleli, a ženy prsy, aby kojily

Lev Nikolajevič Tolstoj byl také velkým zastáncem kojení, což se projevilo mj. v jeho románu Anna Karenina (dobrá matka Káťa kojící své nemluvně vs. špatná matka Anna, která nekojila). Povinnost kojit až fanaticky prosazoval také vůči vlastní manželce Soně, ovšem takřka proti její vůli. Z jejího deníku víme, že trpěla bolestivým zánětem prsou, a nebýt Tolstého, kojení by vzdala.

Winston Churchill se do dějin kojení zapsal spíše neblaze, když svým výrokem „pro žádnou společnost není lepší investice, než dávat mléko do našich dětí“ postavil naroveň mateřské mléko a mléko umělé. Během druhé světové války i po ní byl podporovatelem státem dotovaného Národního sušeného mléka (National Dried Milk) – náhražky mateřského mléka. I díky tomu následně podíl kojených dětí ve Velké Británii klesal.

[Zdroje:Yalom, M.: Historie ňadra, Rybka Publishers, 1999, s. 129-131, 146-147; Palmer, G.: Why Politics of Breastfeeding Matter, Pinter & Martin, 2016, s. 45-49.]

Judith Waterford pracovala jako kojná přes 50 let. V produktivním věku prý spolehlivě produkovala 1,8 litru mléka denně. Odkojila i svých šest dětí a ve svých 75 letech byla stále schopná kojit jedno dítě. Ještě v roce 1831 na oslavě svých 81. narozenin prý ukazovala přítomným, že má stále mléko v prsou.

[Zdroj: Baumslag, M.: Milk, Money and Madness: The Culture and Politics of Breastfeeding, Bergin & Garvey, 1995, s. 47.]

Šlo o recept na syrovátku pro novorozence, kterou v roce 1814 zařadil do nejstarší české učebnice pro porodní báby Umění babické Antonín Jan Jungman. Podávala se první dny po porodu, pokud matka neměla zralé mléko. Chystala se individuálně. Nešlo tedy o instantní umělé mléko, které známe dnes.

[Zdroj: Šráčková, D.: Historie kojení II., in: Praktická gynekologie : moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2004, č. 4, s. 26].

První mechanickou odsávačku vynalezl Edward Lasker ve 20. letech 20. století. Tedy výrazně později než například vzniklo první komerční umělé mléko (1883). Asi to nebyla úplná priorita.

[Zdroj: Allers, K. S.: The Big Letdown, St. Martin’s Press, 2017.]

Bony byly nástupkyně kojných – ošetřovatelky, které žily v bohatých rodinách v době první republiky, kde se staraly o děti od novorozeneckého věku do 2-3 let a krmily je v té době populární umělou výživou z lahvičky.

[Zdroj: Šráčková, D.: Historie kojení II., in: Praktická gynekologie : moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2004, č. 4, s. 26].

Milk nurses byly zaměstnankyně společností vyrábějících umělé mléko, které propagovaly v převleku zdravotních sester umělou výživu. Nejznámější jsou milk nurses od společnosti Nestlé, která s touto nekalou obchodní praktikou kreativně začala.Milk nurses někdy chodily přímo na oddělení šestinedělí a mátly tak matky, které si myslely, že jde o skutečné sestry. Jindy stály před porodnicemi. Placeny byly od počtu prodaných krabic umělého mléka.

[Zdroj: Palmer, G.: Why Politics in Beastfeeding Matter, Pinter & Martin, 2016, s. 52, nebo třeba článek Subversive marketing tactics: Nestle “Milk Nurses”.]

Přímým důsledkem přijetí Mezinárodního kodexu marketingu náhražek umělého mléka byla vytvoření pokračovacích mlék. Výborci tvrdili, že se nejedná o náhražku mateřského mléka, ale o náhražku čerstvého kravského mléka, a proto nespadají pod Kodex. Ve skutečnosti měly tak podobné krabice s počáteční výživou, že si je rodiče pletli. I dnes jsou krabice počáteční a pokračovací výživy podobné.

Metodě, která na oko propaguje jeden výrobek, ale ve skutečnosti zvyšuje prodej i jiného výrobku, se říká cross-marketing. Ten teď po světě i u nás vesele pokračuje dál.

[Zdroj: Palmer, G.: Why Politics of Breastfeeding Matter, Pinter & Martin, 2016, s. 69, a Zpráva Světové zdravotnické organiuace, UNICEF a INFAN: Marketing of Breastmilk Substitutes: National Implementation of the International Code – Status Report 2018.]

Začátkem 50. let k nám byla dovážena umělá mléka Eledon (podmáslí pro novorozence) a Pelargon (okyselené mléko pro kojence do věku 1 roku). Vyráběla je společnost Nestlé, dovážela se ze Švýcarska. Později se začala vyrábět i u nás pod názvem Lakton a Relakton. Mléka byla předepisovaná všem dětem v kojeneckých poradnách zdarma.

[Zdroj: Šráčková, D.: Historie kojení II., in: Praktická gynekologie : moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2004, č. 4, s. 27.]

Díky primáři Kubovi a primáři Slezákovi se zaváděl rooming-in již v 70. letech 20. století v porodnicích ve Znojmě a FN Brno – Obilní trh. V roce 1972 se pak o prvních zkušenostech referovalo na celostátním pediatrickém kongresu v Bratislavě.

[Zdroj:Šráčková, D.: Historie kojení II., in: Praktická gynekologie : moderní časopis pro gynekology a porodníky. 2004, č. 4, s. 27.]