„Navažte děti do šátku a vyražte ven!“
Kromě pánevního dna pak taky často utrpí postoj těla a s tím souvisejí bolesti v zádech. Maminky, které sem chodí s kočárky, mají tento problém častěji než ty, které děti nosí v šátku. To je způsobené tím, jak maminky často zvedají děti vícekrát za den, nezřídka pak taky děti nosí asymetricky. Se správně navázaným šátkem se žena lépe srovná.
Kontroluješ průběžně maminky, jestli se jim stav zlepšuje?
Pokud chodí maminka na skupinové lekce, má možnost nechat se vždy před hodinou zkontrolovat. Vždycky je ale učím, jak se můžou samy otestovat.
Dělám ale i individuální tréninky a tam je zlepšení rychlejší. Program je na šest týdnů, dávám maminkám každý týden cviky na doma, které obměňují. Cvičí pak doma samy zhruba pětkrát denně pět minut. Za šest týdnů je to hodně vidět.
Za jak dlouho by podle Tvých zkušeností mohla být maminka zase ve formě?
Pokud cvičila před porodem, průměrně během těhotenství a nemá žádné zdravotní omezení, během tří měsíců může mít žena vizuálně stejnou postavu jako před těhotenstvím.
Co se týče regenerace „vnitřku“, udává se až jeden rok. Jsou to ale změny, které by maminka neměla příliš pociťovat. Rozhodně by to nemělo mít vliv na běžný život. Pokud je maminka třetí měsíc po porodu inkontinentní, je to špatně.
Když je miminko plačtivější a maminka je vůbec ráda, že se vyspí, pak si myslím, že nemusí hned začít chodit cvičit. Důležité je, aby si alespoň před spaním chvilku cvičila svaly pánevního dna.
Jak vypadá šestinedělí milovnice sportu
Jak vzpomínáš na svoje šestinedělí?
První čtyři dny v porodnici pro mě byly nejnáročnější. Byl tam sice vstřícný personál, ale nastavený režim – buzení, doba snídaně, vizity apod. – mi nevyhovoval. Dcerka byla ale kvůli žloutence hodně spavá. Když jsem se konečně po dvou dnech doma dospala, pak už to šlo dobře.
Hned jak to bylo možné, vlastně už v porodnici, jsem zkoušela cviky na pánevní dno. Cvičila jsem, kdykoliv malá usnula. Třeba ve tři v noci. Na pánevní dno jsem cvičila celkem 5-6x denně. Každý den jsem chodila do kopce s kočárkem.
Kdy jsi začala vázat dcerku do šátku?
Šátkovat jsem začala od dvou týdnů věku malé z důvodu nedostatku mléka. Poté, co mi pediatrička poradila, abych dcerku nekojila tak často. Na další kontrole už pak rovnou chtěla nasadit Nutrilon s tím, že nemám dostatek mléka.
To mě psychicky rozhodilo. Věděla jsem, že nechci přikrmovat. Zavolala jsem laktační poradkyni, která mě naučila šátkovat. Vysvětlila mi, že mám dceru kojit na požádání kdykoliv si řekne. Na další kontrole se pak zjistil velký nárůst hmotnosti (asi 300 g během dvou dnů).
Pak už jsi tedy propadla šátku?
Chvíli mi to ještě trvalo. Ze začátku mě totiž ze šátku bolela záda, protože jsem dělala klasickou začátečnickou chybu. Brala jsem to tak, že mi šátek pomůže dělat věci doma. To je sice pravda, ale nemělo by se s tím začínat.
Lepší je nejprve s šátkem chodit na procházky. Maminka tak začne zvládat tělo, spustí ruce, rotuje pánví a ještě si u toho odpočine. Při domácích pracích nebo za počítačem mají maminky špatný postoj těla, hrbí se. Teprve, když jsem s šátkem začala chodit na procházky, pochopila jsem, v čem tkví jeho kouzlo.
Co bys vzkázala šestinedělkám do roku 2017?
Navažte si děti do šátku a vyražte s nimi ven! Domácí práce počkají.
Veronika Kozlová je trenérka, majitelka studia LeVITAs a maminka roční holčičky. Původně se zaměřovala především na závěsnou jógu, momentálně se na rodičovské dovolené věnuje hlavně cvičení pro maminky po porodu.
