„Navažte děti do šátku a vyražte ven!“
Pokud jde maminka poprvé na lekci, musí mi předem zavolat. Já se jí pak ptám, jak je na tom po porodu. Aby si maminka při cvičení neublížila, máme před každou lekcí půlhodinu přípravku. Maminku vyšetřím a vysvětluji, jak zacházet se svým tělem. Samozřejmě tím, že je u toho i miminko, takže maminky někdy poslouchají na půl ucha. Ale pořád lepší než nic.
Ideál ovšem je zajít si alespoň na půl hodiny k fyzioterapeutovi, jak říkáš.
Všimla jsem si, že miminka jsou na lekci vždy uvázaná ve vertikální pozici. Když maminka preferuje pozici „kolíbky“, může s ní taky cvičit?
Párkrát mi přišly maminky s úvazem, který nedoporučuji. Vždycky pak takové mamince vysvětlím výhody „vertikálu“ – především, že dítě je hlavou k tělu. Někdy je problém, že maminka neumí správně navázat dítě do vertikální polohy, nebo si na to netroufne.
Pokud ale mamince jiný úvaz vyhovuje, nechám ji tak cvičit. Většinou pak ale přijde maximálně dvakrát. Cvičit s jiným úvazem je totiž podle mě z dlouhodobého hlediska nepříjemné.
Na mé lekci byly všechny děti spokojené. Pláč se ozýval je výjimečně, zpravidla když maminky s dětmi nějak manipulovaly. Je to obvyklý stav?
U taneční lekce je to naprosto normální. Maminky jsou pořád v pohybu, což dětem vyhovuje. U posilovací lekce jsou někdy cviky pomalejší, ale pokud jsou děti ve stavu těsně před usnutím a nejde jim to, nebo nejsou v náladě, pak se občas ozvou. Pro tyto případy máme velké míče, aby děti uklidnil houpavý pohyb. Maminky taky mohou kojit přímo v šátku nebo v nosítku a pak mohou nerušeně cvičit dál.
Mimochodem máme lekce pro maminky i bez šátků, kde se děti plazí kolem. Ani tam ale moc nepláčou. Baví je, že vidí, jak maminka cvičí. Není to vhodné pro úplně malá miminka, ale dejme tomu od půl roku. Je to pro děti i dobrá forma socializace se svými vrstevníky.
Takže někdy je to spíš mentální bariéra maminek, když se bojí, že cvičit s malými dětmi nejde.
Určitě. Navíc se snažíme dělat lekce dopoledne i odpoledne, aby maminky nelimitoval režim dětí. Pokud je totiž dítě přetažené, pak to není optimální, i když zrovna na cvičení v šátku to tak nevadí. Dítě je v šátku izolované od přemíry vjemů.
S jak starým (resp. těžkým) dítětem je možné cvičit? Nebolí pak maminky kyčle nebo kolena?
Záleží na tělesné konstituci maminky. Moje dcera má teď 11 kilogramů a přijde mi lehčí, než když jsem ji nosila po porodu. Protože jsem na její váhu už zvyklá.
Lidské tělo unese navíc zhruba 30 % své vlastní váhy, aniž by to mělo negativní dopad na klouby. To se ale týká pouze zdravé váhy. Pokud má maminka velkou nadváhu, pravidlo 30 % nemusí platit.
V případě posilovacího cvičení se snažím klouby natolik chránit, že i s větší zátěží může být maminka v klidu. Každopádně ve chvíli, kdy maminka pociťuje při cvičení jakýkoliv dyskomfort, by si měla zvážit, jestli je to pro ni vhodné cvičení.
U větších dětí je spíš problém v tom, že už nechtějí být celou dobu v šátku.
Časté poporodní problémy
Některé zdroje uvádějí, že diastáza po porodu trápí až 30 % maminek. Někteří fyzioterapeutové tvrdí, že to může být i víc. Setkáváš se u maminek, které chodí do LeVITAs cvičit, často s diastázou břišních svalů?
Těch 30 % mi přijde jako realistický odhad. Diastáza je v těhotenství fyziologická. Pokud fyzioterapeut vyšetří maminku den po porodu, tak ta čísla budou vysoká. Z maminek, které mi přijdou na cvičení, má jedna až dvě z pěti diastázu, která by potřebovala řešit. Další jedna maminka z pěti pak má diastázu malou, která se stáhne sama, ale je tam hmatatelná.
Problém je, že když už maminka má diastázu, způsobuje to spoustu dalších obtíží. Ne všechny ženy o tom ví. O diastáze se moc nepíše.
Kolikrát taky člověk navíc narazí na stránky fitness studií s fotkami kulturistů, kteří mají obrovskou diastázu. Je to prezentováno jako něco, čeho by měli chtít dosáhnout i ostatní. To je podle mě špatně.
S jakými dalšími problémy se setkávají maminky, které chodí do LeVITAs cvičit?
Mnohem častejší něž diastáza je ochablé pánevní dno. Diastázu maminky většinou vnímaná jen jako něco estetického. Kdežto u pánevního dna tím, že není vidět, dotýká se citlivých problémů, jako je sexualita či inkontinence, se maminky často bojí o svých problémech mluvit. Na diastázu samy upozorní a zeptají se, na pánevní dno se musím ptát já. Takže se ptám, jestli je to při sexu lepší, horší, nebo stejné než před těhotenstvím. Teprve tam se ukazuje, že spousta maminek ten problém má.
Pokračování na straně 3
