Kulatý stůl o podpoře kojení v porodnicích
Kdo rozhoduje o poporodním kontaktu kůže na kůži?
Některé (a opět si netroufám říct, že všechny) zdravotnice uváděly, že o tom, zda bude matka v kontaktu kůže na kůži, rozhodují zdravotníci. Ti ovšem podle jejich vyjádření zatím nemají ujednocený postup, kdo je na porodním sále při kontaktu kůže na kůži zodpovědný za dítě (myšleno které sestry nebo lékaři).
Fotka z FB stránek porodnice Cheb, která se aktuálně staví velmi vstřícně ke kontaktu kůže na kůži po císařském řezu.
V souladu s literou zákona (zejm. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) je třeba na tomto místě zdůraznit, že rodičovskou zodpovědností jsou nadáni rodiče. A to už od narození dítěte, nikoliv odchodem z porodnice. Případy, kdy mohou zdravotníci poskytovat bez souhlasu rodičů zdravotní služby dítěti jsou také jasně dané. Jde pouze o neodkladnou a akutní péči (§ 32 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů). Zdravotníci tedy nemohou svévolně odnášet dítě matce bez jejího souhlasu, např. za účelem rutinních vyšetření. Je jasné, že interní postup porodnice ohledně kontaktu kůže na kůži (kdo z personálu a jak monitoruje miminko) by měl být stanovený. Těžko lze ale přičítat k tíži rodičům a dětem, když tomu tak není a porodnice by měla být schopná si toto nějak vyřešit.
O tom, že se však přesto matkám nedostává kontaktu kůže na kůži s dítětem bez relevantních důvodů, svědčí komentáře žen v našem průzkumu podpory kojení. Na ukázku několik z nich, a to přímo z porodnic, které mají certifikát Baby-friendly Hospital a měly by okamžitý kontakt kůže na kůži po porodu na alespoň 1 hodinu podporovat (více jich najdete zde):
Přestože jsem měla v porodním plánu, že chci nechat dotepat pupečník a bonding, byl pupečník hned přestřihnut a bonding neproběhl, jen na vteřinu mi dítě doslova plácli na břicho a pak ho umyli, pevně zabalili do zabálky a nasadili čepičku. Dítě bylo na vyhřívaném lůžku, bezdůvodně – mělo Apgar 10-10-10. Nakonec mi ho dali do náručí, ale stále svázané jak housku.
Fakultní nemocnice Hradec Králové, 2014
Jako největší nepříjemnost jsem vnímala, že mi nechtěli dát miminko na kůži těsně po porodu, přestože k tomu nebyl žádný důvod. Musela jsem se o to prát a vyhověli mi s nechutí a jen asi na deset minut.
Fakultní nemocnice v Motole, 2016
V porodnici byli na mě všichni milí a příjemní, až na jednu starou paní doktorku z novorozeneckého oddělení, která nám dítě hned po porodu chtěla odnést a dát na vyhřívanou dečku. Museli jsme se s manželem dostat s ní do konfliktu, aby nám dovolila první přisátí na porodním sále a nechala nám miminko alespoň hodinu po porodu.
Ivančice, 2016
Přestože jsem si v porodním plánu přála bonding, hned po porodu mi byla dcera na cca 2 hodiny odvezena na novorozenecké oddělení pod záminkou, že ji musí odsát (je otázkou, proč tento jednoduchý úkon nemohou provést přímo na porodním sále) a že jí musí udržovat stálou teplotu (to by přece šlo na těle matky také…). Po vysvětlení ze strany dětské sestry jsme s manželem nabyli dojmu, že je dcera v ohrožení života (nebo min. zdraví) a proto jsme s tím souhlasili – až ze zprávy jsme se dozvěděli, že měla Apgar skóre odpovídající zdravému novorozenci!
Krajská nemocnice Liberec, 2014
Jednalo se o akutní císař, přesto jsem projevila zájem o bonding, bohužel mi to nebylo umožněno.
Česká Lípa, 2016
Celkově nám pak v průzkumu podpory kojení vyšlo, že 61 % žen (!) nebylo po porodu v okamžitém kontaktu kůže na kůži s dítětem po dobu alespoň jedné hodiny. Z toho 1 % respondentek doplnilo, že kontakt nebyl možný pro zdravotní stav matky nebo dítěte.
Zmíněný výsledek vyvolal mezi účastnicemi kulatého stolu velký ohlas s tím, že se jedná o příliš vysoké číslo. Česká společnost porodních asistentek totiž v nedávné době realizovala průzkum nazvaný Národní studie o kojení a jeho vliv na zdravotní stav dítěte. Jeho výsledky se s těmi našimi rozcházejí.
Po cestě z kulatého stolu jsem do dotazníku ČSPA nahlédla a vůbec se tomu nedivím. Průzkum, jenž se mimochodem podporou kojení v porodnicích nijak detailně nezabývá, totiž obsahuje otázku: „Byl u vašeho porodu proveden Bonding? (Ranný kontakt kůže na kůži s vaším miminkem již na porodním sále.)“
Troufám si tvrdit, že na takto položený dotaz spousta žen (včetně např. výše citované respondentky z FN Motol) odpoví ano. Přestože reálně k adekvátnímu kontaktu kůže na kůži tak, jak jej definuje Světová zdravotnická organizace a UNICEF, nedošlo. Proto je pro mě záhadou, co přesně lze z takových odpovědí vyvozovat. Tedy kromě toho, že kontakt kůže na kůži po porodu je v našich končinách stále nějak nepochopený.
Závěrem
Přestože naše názory se v některých momentech lišily, ráda bych věřila, že cíl máme všechny stejný – aby maminky, které jdou do porodnice s tím, že kojit chtějí, dostaly dostatečnou pomoc a podporu a domů odcházely s (pokud možno výlučně) kojeným dítětem.
Vzhledem k délce předchozí debaty nezbylo tolik času na to nejdůležitější – diskuzi ohledně kroků do budoucna. Stihly jsme alespoň v rychlosti probrat možná doporučení, které jsem navrhla jménem Šestinedělek, a zástupkyně Česká asociace sester slíbily zvážit vypracování metodického doporučení ohledně podpory kojení v porodnicích, což je potěšující.
Návrh našich doporučení nyní ve spolupráci s mnoha vstřícnými odborníky na problematiku kojení (zejm. srdečně děkuji sdružení laktačních poradkyň MAMILA) i s ohledem na poznatky z kulatého stolu pilujeme a jejich znění už brzy dáme k dispozici. Zároveň v nejbližší době uvidíme, zda bude zájem toto téma řešit i na půdě státních institucí.
Oficiální tiskovou zprávu z akce najdete zde.
