Pages: 1 2 3 4

Jsme předurčeni vychovávat děti v komunitě

V minulosti se vyskytlo několik případů, kdy odlišné názory a rozhodnutí vedly k napětí mezi některými rodiči. Zatím jsme to osobně nezažili a naštěstí se zdá, že odlišnostmi rodičovských stylů proplouváme s grácií. Naše děti jsou nicméně stále ještě malé a dokážu si představit, že až budou v pubertě, narostou i problémy, kterým společně čelíme.

Ithaca NY 4Napjaté výrazy před začátkem velikonočního hledání vajíček. Komunitní radosti: nějací rodiče to nějak zorganizovali, naše děti se jen musely dostavit, my jsme nemuseli dělat nic.

Co když budeme mít pocit, že kamarád nemá zrovna nejlepší vliv? Pokud to nebude kamarád ze školy, ale kamarád žijící v komunitě, může to být jednodušší i zákeřnější. Můžeme věci sledovat z první ruky a mít větší možnost zasahovat do událostí a formovat je, ale rodiče dítěte by také byli našimi sousedy a možná našimi přáteli.

Doufám, že společný rámec komunity nás přivede k tomu, abychom si jakékoliv problény vyřešili, abychom se ponořili do rozhovoru a dokázali nadále komunikovat respektujícím způsobem. To je základem, k němuž jsem se přihlásil, když jsem se přidal k ekovesnici – podílet se na smysluplných rozhovorech a nevyhýbat se kráse a občasné komplikovanosti lidských vztahů.

Znovuobjevování zřejmého

Antropologové uvádějí, že přes 99 % lidské historie děti vyrůstaly v komunitě.  Z přežívajících společností lovců a sběračů víme, že dospělí tam neznají představu, že by děti potřebovaly být „vychovávané“. V těchto kulturách se mladí lidé učí všechny potřebné dovednosti – fyzické, sociální a emocionální – skrze hru s dalšími dětmi v kmeni a napodobováním a interakcí s dospělými. Děti jsou mnohem samostatnější než jejich moderní protějšky a hrají a učí se celý den ve věkově smíšených skupinách. Když potřebují dospělého, vyhledají kohokoliv, kdo je po ruce. Jejich rodiče nejsou jejich jediným zdrojem.¹

Přestože jsem tohle věděl, myslel jsem si, že je to dávná minulost. Bylo zapotřebí života v podporující komunitě, abych pochopil, že je to pořád pravda. Můžeme se pokoušet a žít v izolaci, nukleárních rodinách, ale je tady cena, kterou za to platíme. U dětí, kterým je odepřena autonomie, aby se mohly toulat a hrát a učit se mezi svými vrstevníky, roste neklid a úzkost. U rodičů, kteří nesou břemeno, které by neměli nést, panuje stres a frustrace.

V minulém století začali lidé odmítat komunity, které vnímali jako omezující a dusivé a toužili po svobodě více individualistického životního stylu. Dobrá zpráva je, že znovu objevujeme komunity dle své vlastní volby. Hnutí ekovesnic, sdíleného bydlení a úmyslného zakládání komunit roste po celém světě. Mnohé nabízejí to nejlepší z obou světů: autonomii a společenství. Soukromí a svobodu. Svobodu vyjadřovat se plně a upřímně v rámci smysluplné a bohaté komunity  – v takové míře, v jaké sami chceme. Zvlášť pro mladé rodiče je tato kombinace v současné době téměř neodolatelná – a možná hluboce nezbytná.

Co si o tom myslíte? Pokud s vámi myšlenka rodičovství v komunitě rezonuje, doporučuji vám navštívit ekovesnice a komunity se sdíleným bydlením. Naše ekovesnice poblíž Ithaky, ve státě New York, pořádá každý měsíc veřejné prohlídky k rychlému seznámení. Také můžete přijet a zůstat na několik dní v jednom z našich hostelů, abyste si to u nás vyzkoušeli a zjistili, jestli by to bylo něco pro vás. Domy se tu pravidelně uvolňují k pronájmu nebo prodeji a vždycky se těšíme, že mezi námi přivítáme nové rodiny. Mnoho dětí zakladatelů ekovesnice už vyrostlo a momentálně tu vítáme nové generace rodičů.

Moje zkušenost je, že nejlepší je navštívit několik různých míst, aby vám to lépe pomohlo pochopit, co bude vám a vaší rodině nejvíce vyhovovat. Existují ve všech barvách a příchutích. Přeji vám šťastné hledání a věřím, že vám vaše děti poděkují. A mám takové tušení, že si taky poděkujete! Jak jsme se ženou tak radostně zjistili, existuje snazší, více naplňující způsob, jak být rodičem.

¹ Vřele doporučuji knihu Petera Graye Svoboda učení.  Pojednání o dětství ve společnostech lovců a sběračů si klade silné a někdy znepokojující otázky o tom, jak přemýšlíme o výchově dětí v rodinách a ve školách.

POST SCRIPTUM

  1. Soused mě upozornil na tento článek v britském deníku Daily Mail, který mapuje, jak se v rámci jedné rodiny v průběhu čtyř generací postupně a drasticky zmenšil svět osmiletých. Mapa ukazující velikost oblasti, ve které se každá generace mohla toulat, je zvláště zarážející.
  2. Obraz vydá za tisíc slov. Tady je krátké video, které dobře ukazuje, jak se žije v ekovesnici.

(Čteno 2,778x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

  • Dana

    Nádhera, takový život bych si s mou rodinou představovala, ale v ČR. Je tady podobná komunita?

    • Šestinedělky

      Nevíme o ní, ale to nemusí znamenat, že by nebyla.

    • Šestinedělky

      Byly jsme upozorněny na spolek Zeměsouznění, které právě zakládá ekovesnisi (http://zemesouzneni.cz/), dále se pak prý chystá tvorba ekovesnice i ve skupince SOMA (https://www.facebook.com/somaxf/?hc_location=ufi). Zatím žádné info o fungujícím společenství.