Pages: 1 2 3 4

Jsme předurčeni vychovávat děti v komunitě

Nedávno se Ethan, silný, vysoký 18letý chlapec, jenž vyrostl v naší ekovenici, vrátil domů z vysoké školy na návštěvu. Procházel jsem se se sousedkou Phoebe, šedesátiletou paní, která ho znala ještě, když byl dítě. Utvořili si speciální vztah jako mnoho dospělých a dětí tady. Když Ethan viděl Phoebe, rozesmál se a rozběhl se za ní. Vrhl se jí do náruče. Hluboce mě ta scéna dojala a vyhrkly mi slzy; nikdy jsem neviděl, aby se mladý muž rozběhl a vrhl do náruče dospělého, aby se objali. Tady bylo dítě, které bylo milované nejen rodiči a prarodiči, ale širší komunitou. A tady byla žena, které se dostalo takového požehnání, aby byla na místě, kde bude moct milovat nejen svoje vlastní děti, ale taky tohoto chlapce – a možná pár dalších v komunitě.

Komunita a „non-violent parenting“

Jako vzrůstají počet dalších lidí, Hélène a já se snažíme vychovávat naše děti bez trestů a odměn, hrozeb a slibů. Občas se tomu říká „non-violent parenting“ [pozn. překl.: u nás je tento směr ponejvíce známý jako nevýchova]. Snažíme se dětem pomoct vyjadřovat svoje potřeby, sdílíme s nimi naše vlastní potřeby a dohromady vytváříme řešení, která vyhovují všem.

Většinu času to funguje krásně. Naše děti jsou obě dost tvrdohlavé, a přesto si vyvinuly schopnost empatie a spolupráce, která překvapuje mnoho dospělých. Ale je jim jen čtyři a sedm let. Jsou chvíle, kdy jsou jejich potřeby všestravující, kdy jednoduše nejsou otevřené nebo schopné se zapojit. Trvají na tom, že dostanou, co chtějí a mohou křičet, plakat a někdy i udeřit, aby se tak stalo. Ve tradičnějším pojetí rodičovství bychom v té chvíli vytáhli arzenál výhružek a trestů.

Nedávno jsem o tom mluvil s Miki Kashtan, kamarádkou a vedoucí postavou ve světě nenásilné komunikace a facilitace. Vysvětlil jsem jí, že někdy se v těchto okamžicích cítím v pasti. Vzdal jsem se zbraní, které rodiče používali po tisíce let: „přinutit“ mé děti, aby mě poslouchali a dělali, co já chci tím, že bych jim vyhrožoval až do submise. Jsem rád, že jsem to udělal. A přesto to může být frustrující, když se děti zaseknou na místě, kdy jsou moje potřeby (například moje potřeba ticha)  ignorovány, zatímco ony se hlasitě dožadují naplnění těch svých. V takových chvílích se cítím ztracený.

Odpověď Miki nezapomenu. Řekla: „Snažíš se vyřešit problém ve špatném kontextu. Tohle nemůžeš vyřešit v rámci nukleární rodiny. Můžeš to vyřešit jen v rámci komunity.“

Samozřejmě, má pravdu! Není rozumné požadovat od malých dětí, aby byly vždy schopné hledat řešení, které by uspokojilo potřeby všech. Je pro ně dostatečně těžké, aby pochopily a vyjádřily své vlastní potřeby (tedy pro nás dospělé je to taky složité!) a občas jsou prostě příliš pohlcené nasloucháním svým potřebám. V takovou chvíli je naším nejlepším nástrojem podpora od ostatních. Musíme být schopní říct: Jdu jinam, abych si naplnil své potřeby. Můžeš to po mě prosím převzít?

Jediný způsob, jak být „non-violent“ rodičem bez toho, abychom se vyčerpali, je v rámci komunity. Teď když mi to Miki tak názorně vysvětlila, začal jsem častěji klepat na dveře sousedům: „Můžete být s mými dětmi alespoň na 15 minut/hodinu/odpoledne? Opravdu potřebuji nějaký čas pro sebe! A moc rád to pro vás také udělám, až budete potřebovat.

Příliš růžový obrázek?

Jaké jsou nevýhody rodičovství v komunitě? Možná to v téhle fázi zní, jako bych to celé maloval na růžovo. Když se ptám v naší ekovesnici starších, kteří byli rodiči před námi, často zmiňují jednu nevýhodu. Život v těsné blízkosti vystavuje děti odlišným rodičovským stylům a pravidlům. Naše děti často přicházejí domů s náročnými otázkami: „Jak to, že si může Julie hrát venku, když už já musím jít spát? Můžu se koukat na film XY, nebo hrát videohru YZ, když Finn může?

Více než v tradičním uspořádání nás naše děti nutí, abychom jim vysvětlili – a někdy dokonce přehodnotili – naše rodičovská rozhodnutí. „Protože jsem to řekl!“ by tady bylo jen velmi obtížně použitelné!

Pokračování na straně 4

(Čteno 2,778x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

  • Dana

    Nádhera, takový život bych si s mou rodinou představovala, ale v ČR. Je tady podobná komunita?

    • Šestinedělky

      Nevíme o ní, ale to nemusí znamenat, že by nebyla.

    • Šestinedělky

      Byly jsme upozorněny na spolek Zeměsouznění, které právě zakládá ekovesnisi (http://zemesouzneni.cz/), dále se pak prý chystá tvorba ekovesnice i ve skupince SOMA (https://www.facebook.com/somaxf/?hc_location=ufi). Zatím žádné info o fungujícím společenství.