5 kroků, jak utišit plačící miminko
Mezi dalšími způsoby zklidnění autorky uvádí:
- pomalu vypít sklenici vody;
- podívat se z okna;
- uvědomit si nohy dotýkající se podlahy;
- zatnout a uvolnit pěsti;
- obejmout jiného dospělého;
- říkat si pro sebe: „Tohle zvládnu.“/„Moje miminko chce mou pomoc.“/„Dělám to nejlepší, co umím.“
Krok třetí: Naslouchejte svému miminku
Po krátké chvilce vlastního zklidnění konečně přichází čas věnovat pozornost miminku. Pokuste se odpovědět si na otázku: „Co se mi to vlastně snažíš říct?“ Zpočátku vám bude tento krok nejspíš připadat složitý, ale věřte tomu, že časem se to výrazně zlepší a i vaše miminko se naučí lépe komunikovat svoje potřeby. Můžete si pláč představit jako složitý cizí jazyk, který časem dokonale ovládnete.
Kde ale začít, když máte v náručí čerstvého novorozence? Nejprve je prý třeba se úplně ztišit a mít se sebou trpělivost. Tiše sledovat miminko. Jeho pohyby, dýchání a napětí v jeho těle. Výraz jeho obličeje. Poslouchat, jak zní jeho pláč. Snažit se vaše dítě s otevřenou myslí poznat a na pár sekund se jej nesnažit utišit. Dejte svému miminku čas vyjádřit své pocity a sobě čas, abyste je zaznamenala. Věnujte pozornost tomu, co vám o situaci říká váš instinkt a důvěřujte mu.
Krok čtvrtý: Navažte kontakt a zrcadlete pocity
Teď konečně nastává čas, kdy dáte svému miminku najevo, že jste ho nejen slyšela, ale že je pro vás jeho pláč důležitý. Navažte s ním fyzický kontakt (pohlaďte ho, vezměte ho za ruku nebo do náručí) a říkejte mu, co se podle vás děje. 
Popisujte dítěti, co vidíte (např. „Vidím, že máš zatnuté pěstičky, že kopeš nožičkami“ apod.). Doporučuje se také použít otevřené věty jako: „Zdá se, že cítíš…“ nebo „Vypadá to, že…“. Pozorujte, jak na vaše slova dítě reaguje. Všímejte si i vlastních pocitů a nezapomeňte dýchat. Pokračujte tak dlouho, dokud vám to přijde produktivní.
Krok pátý: Utište své miminko
Nyní přichází na řadu skutečná snaha utišit miminko. Autorky knihy zmiňují např.:
- nošení v náručí;
- kojení;
- nošení v šátku/nosítku;
- zpěv nebo recitace dětských básniček;
- houpání;
- jít ven na čerstvý vzduch, podívat se na zvířata nebo rostliny;
- použít bílý šum (např. tekoucí vodu).
Můžete ale použít i již zmiňovanou metodu dr. Karpa, či jakoukoliv jinou, která vám funguje.
Vaše pokusy budou efektivnější, pokud:
- dáte miminku předem najevo, že se pokusíte použít jednu z aktivit, které jej obvykle utěší;
- nebudete miminku danou aktivitu křečovitě vnucovat, ale pouze laskavě nabízet;
- budete půběžně sledovat jeho reakce;
- dáte vždy miminku chvilku, aby si na danou aktivitu zvyklo, než ji zavrhnete.
Pokaždé, když tuto metodu použijete, mělo by pro vás být miminko čitelnější. Proto pro vás také bude snažší mu pomoci. Když dáte dítěti zakusit svůj klid, i ono si prohloubí schopnost se uklidnit. Navíc pakliže bude vědět, že jste tu pro něj bez ohledu na jeho momentální špatnou náladu, mělo by to mezi vámi prohloubit pocit důvěry. Což je skvělý vklad do života.
Dejte nám vědět, zda vám tento návod pomohl. Nebo máte vlastní osvědčenou metodu? Nebojte se pochlubit v diskuzi.
