Pages: 1 2

„Zvládneme to“, říká maminka s roztroušenou sklerózou

K Mezinárodnímu dni osob se zdravotním postižením vám přinášíme osobní zkušenosti maminky, které byla v šestinedělí diagnostikována roztroušená skleróza. O této nemoci si můžete více přečíst zde. Všem maminkám s touto diagnózou přejeme hodně síly a lásky!

Moje šestinedělí nebylo úplně ideální. Pořád si ale říkám, že vždycky může být ještě hůř a jsem vděčná za to, jak to nakonec dopadlo.

Asi to začalo už dříve – ne úplně povedeným porodem. Deset dní jsem přenášela. Pak mě doktoři konečně pozvali na vyvolání. Po dvou hodinách na monitorech, kdy se jim monitor pořád nějak nezdál, mě znovu vyšetřili. Zjistili, že prcek je hlavou v záklonu. Znamenalo to okamžitý císařský řez, protože kontrakce už začaly a dítě nesmělo sestoupit do porodních cest. Chtěla jsem volat manželovi, ale na to prý nebyl čas. Stejně jsem mu rychle napsala SMS, když mě připravovali na sál. Byla jsem vyděšená. Nechápala jsem, co se děje. Vždyť jsem přeci chodila pravidelně na monitory a celé těhotenství probíhalo relativně bez problémů. Tak si asi připadá tele, když jde na porážku. Bála jsem se o prcka, ale i o sebe.

NovorozenecCísař tedy proběhl. Po dni na jednotce intenzivní péče mě přeložili na normální oddělení šestinedělí. Další den už mi dali malého k sobě na pokoj na celý den i noc. Syn byl podvyživený. Měla jsem prý málo plodové vody a malý neměl z čeho brát. Zařadili nás tedy k nedonošeným dětem a mým hlavním úkolem bylo dítě krmit, krmit a krmit, aby chudák dorostl do normální váhy. Vypadal jako kostřička obalená kůží.

Kojení šlo krásně. Ukrutně mě bolela prsa, ale hlavní bylo, že dítě pije a přibírá. Vůbec jsem si nevšímala toho, že mě trošku pobrnívá levá ploska nohy. Není divu, když člověk jenom leží a plouží se šnečím tempem po chodbách. Po čtyřech dnech nás pustili domů.

Doma probíhalo všechno parádně. Jen na tu televizi jsem dřív dohlídla nějak lépe. To bude určitě tou šestinedělní únavou. Prcek se budil v noci jenom dvakrát, krásně pil a přibíral. Po čase už dokázal spát pouze s jednou noční přestávkou a já si ho pomalu směřovala do poklidného denního i nočního režimu.

Čtyři týdny po porodu jsem se ale najednou začala osypávat v obličeji. Rty jsem měla samý opar, ústa plná aftů. Byla jsem unavená, ale to je přeci v šestinedělí normální, ne? Ačkoliv jsem hned po návratu z porodnice vyrážela s kočárem na hodinové procházky, teď jsem najednou nemohla. ProcházkaBolely mě nohy a nemohla jsem úplně dobře hýbat levým chodidlem. Moc jsem to ale nevnímala, protože mám přeci vedle sebe malé dítě, o které se musím postarat.

Pokračování na straně 2

(Čteno 1,250x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...