„Stát se matkou mě bolelo víc než porod“
V šestinedělí vám zakazuji vybíhat schody
Jaká byla tvoje dvě šestinedělí a jak se připravuješ na třetí?
U prvního syna jsem zažila silný baby blues. Nevěděla jsem ještě, jak se chovat, abych prospívala já a moje dítě. Moc jsem nespala a věnovala jsem se návštěvám. Dítě jsem neměla u sebe v posteli a myslela jsem si, že se kojí za bdělého stavu v noci na křesle. První šestinedělí bylo strašné. Ve své podstatě mi trvalo osm měsíců, než jsem začala rozumět tomu, jak na to.
Na druhé šestinedělí jsem si zařídila lépe. Byla jsem rozhodnutá vše podřídit tomu, abych s druhým dítětem co nejvíce spala. Nenechala jsem se zlákat ničím, co by mě odradilo jít spát. Syna jsem měla v posteli od začátku. A bylo to dobrý. Netrpěla jsem žádnými stavy nevyspání, vyčerpanosti.
Třetí šestinedělí bych chtěla posunout ještě dál. Týden bych chtěla odpočívat v koutě a komunitně si zařídit alespoň na pár dní jídlo. Právě teď jsem mojí sousedce slíbila slepičí vývar, až bude po porodu. Říkala, že mi ho pak na oplátku udělá taky. Potom bych si chtěla každý den pořídit jednu fotku. Z nich si pak udělat šestinedělní album. Viděla jsem to u jedné ženy po domácím porodu a přišlo mi to moc pěkné. Chtěla bych si taky psát deník, zatím jsem to dělala jen v těhotenství. Určitě budu mít opět svoji porodní asistentku. Dulu nepotřebuju, zvládneme to tu s manželem sami.
Je škoda, že některé ženy zažijí jen to první šestinedělí, které bývá nejhorší.
Co bys vzkázala ženám, které šestinedělí zažívají poprvé?
To, co mi řekne jiná matka o svém dítěti, musím přefiltrovat. Nepopíše mi všechny okolnosti. Když řekne, že dítě spí celou noc, může to klidně znamenat, že ho dvakrát v noci nakojí a přijde jí to tak akorát.
Nesnažte se fungovat jako sousedka, která už má tři děti. Začátek je těžký, je to „ground zero“. Totální změna života. Jako když jste v autoškole. Taky jste nejdřív jezdili pomalu, auto poskakovalo, museli jste pořád startovat. Nekoukejte, jak jezdí ostatní na dálnici. Tam časem pojedete taky, ale musíte se nejdřív naučit řídit svým tempem.
Pokud jste viděli film Interview s upírem, tak je to podobné jako transformace Brada Pitta v upíra. Nejdřív muselo jeho tělo zemřít. Když jsem porodila první dítě, měla jsem pocit, že moje ego musí zemřít. Vdávala jsem se půl roku před porodem a vlastně až do porodu jsem měla pocit, jako bych byla svobodná. Vdanou ženu ze mě vlastně udělal až syn. Svobodná Eliška musela zemřít, aby se mohla narodit ta nová. Stát se matkou mě bolelo víc než porod.
Můžeš přiblížit, v čem konkrétně to pro tebe bylo tak těžké?
Je nutné smířit se s tím, že odteď budu naprostým vazalem dítěte. Není možnost dítě odložit, a když to udělám, není to ani pro dítě, ani pro mě dobré.
Někdo to třeba bere tak, že děti pak někomu dá na hlídání a s manželem konečně budou jako za mlada. To není nic pro mne. Chtěli jsme s manželem děti a chceme být spolu i s našimi dětmi. To neznamená, že dítě nemá trávit čas s babičkami. Ale toužit po tom „být delší čas bez dětí, jako tenkrát“, to je pro mne falešné.
Čím víc se prvorodička soustředí na to, co potřebuje její dítě, tím víc jí to dítě posléze vrátí. I když jí to možná v tuhle chvíli zní jako blbost. V legraci říkám, že jsem syny neodkládala, protože jsem měla pocit, že když je jednou odložím, už je nebudu chtít zpátky.
Uvádí se, že po porodu má matka tak 10 % výkonnost, kterou měla předtím.
To je možné. Jsem dárkyně krve a srovnávám úbytek darované krve s vyčerpáním po té těžké práci – porodu. Vždycky si po odběru (běžně se daruje 450 ml) přičtu 15-20 let a snažím se k sobě dva dny chovat jako k padesátileté šedesátileté paní, která nevyběhne ani schody. Mimochodem v šestinedělí vám zakazuji vybíhat schody. Vůbec neběhejte. Zpomalte, vypusťte a buďte matkou.
Na závěr – co bys popřála šestinedělkám?
Hezké šestinedělí, dobré rozkojení a aby věděly, jaké rady o kojení si mají vybrat. Radit by si měly nechat jen od té ženy, která sama dlouhodobě kojila. Žena, která kojila jen krátkodobě, ti dobře neporadí.
Vřele doporučuji eBook Anny Kohutové 50 + 10 mýtů o kojení. Není tam jen popsáno, co nedělat, ale také co vede k úspěšnému rozkojení.
Najděte si laktační poradkyni a sejděte se s ní již před porodem, ať se seznámíte. Uvidíte, že to je milá paní, a po porodu se jí nebudete ostýchat zavolat i z porodnice.
Taky je dobré si od ní nechat zkontrolovat bradavky a řešit předem, pokud jsou vpáčené nebo ploché.
Přesně. Obdivuju ženy, které si svůj ambulantní porod připraví tak dokonale, že mají zajištěné všechny poradkyně a nelpí na tom, jak přesně má podle jejich přání ten porod proběhnout. Spíš jim jde o to, aby měly zajištěny všechny varianty, kam by to mohlo dospět. To jsou pro mě odvážné a silné ženy.
Eliška Vlasta Kupšovská je matka 2 dětí, marketing manager. Ambulantnímu porodu se věnuje od roku 2015. Její soukromý web najdete zde, články pak můžete číst na blogu s názvem Šťastná to žena.
