Když mateřská láska nepřijde na povel
Kamarád mi nedávno popisoval, jak jeho žena porodila jejich syna. „Když ho poprvé viděla, úplně se jí rozzářily oči. Okamžitě se do něj zamilovala,“ říkal. Byl z toho u vytržení. Jemu samotnému trvalo mnohem delší dobu, než k miminku vzplanul tou pravou otcovskou láskou. A takhle nějak si to asi představujeme všechny. Takhle to vidíme v holywoodských filmech. Takhle se nám to prezentuje v maminkovských časopisech a diskuzích na internetu. Okamžitou a ohromující mateřskou lásku prostě považujeme za něco normálního. Něco, co postupně sílí v těhotenství a jako na povel se ještě zintenzivní po porodu.
Jsou ale ženy, které to tak rozhodně nemají. Ženy, kterým trvá delší dobu, než dospějí do stádia nehynoucí lásky k dítěti. A určitě jich je víc, než si myslíme. Protože tohle není něco, s čím byste se chtěly svěřovat. Co kdyby vás někdo nepovažoval za dobrou máme, že?
Když jsem Františka poprvé držela v náručí, byla jsem perplex. Vlastně jsem z něj byla paf ještě dlouhou dobu. Nemůžu ale říct, že bych hned od začátku byla schopná vnímat, že jsem jeho MAMINKA. Měla jsem krásné miminko, koukala na něj jako na obrázek, ale pořád mi ještě nedocházelo, že je to náš SYN. Nedokážu říct, kdy poprvé mi to skutečně docvaklo, ale trvalo to hodně dlouho. Měla jsem ho ráda, to ano. Bylo krásné ho chovat v náručí. Cítila jsem, že patří k nám, ale museli jsme si na sebe zvyknout. Postupně se zamilovat. A to chtělo nějaký čas.
Maminka Františka, 32 let
Když se nad tím zamyslíme, je to vcelku prosté. Stejně jako jsou ženy, které okamžitě vzplanou pro svého nového partnera, některým z nás trvá delší dobu, než se s ním lépe poznáme a naše láska se dostaví a prohloubí. To nejhorší, co můžeme po porodu udělat, je klást na sebe nereálná očekávání a trápit se tím, že nejsme schopné je naplnit.
Láska k miminku nebyla po porodu tak silná jako je teď, což mě dost znepokojovalo. Vždyť všichni mluví o neskutečně silné vlně lásky a já to tak ve velkém necítím. Miluju ho, ale není to takové, jak jsem si dle popisu ostatních představovala. O to víc jsem byla překvapená, když se ve mě občas objevily pocity, že mu chci ublížit, aby tolik neplakal a já se mohla vyspat. Trpěla jsem velkým pocitem viny, že jsem strašná matka. Teď po dvou letech vím, jak to vše bylo zbytečné trápení. Vůbec nedejte na ostatní, nenechte se ovlivňovat radami kamarádek a „chytrých“ článků. Zbytečně to vytváří strach a stres.
Maminka Maxe, 30 let
Hlavně čas, klid a spoustu mazlení
Milé maminky, řekněme si to otevřeně, opravdu nemusíte své dítě milovat v tu chvíli, co vykoukne na svět. Nikdo vás do toho nebude tlačit, jen vy samy. Než budete sílu své lásky k dítěti hodnotit, dopřejte si dostatek času, abyste se opravdu seznámili. Dostatkem času přitom myslíme několik týdnů či měsíců, ne pár dnů 🙂
Pokračování na straně 2
