Pages: 1 2 3

Jak se kojí ve fakultních nemocnicích?

Když jsme minulý rok zveřejnily článek o kojení v českých porodnicích, nečekaly jsme, že o něj bude takový zájem. Zároveň jsme u některých z vás zaznamenaly přání, abychom se dopátraly až na úroveň jednotlivých porodnic. I nás zajímal pomyslný žebříček těch nejlepších.

Zamyslely jsme se a koncem prosince obeslaly fakultní nemocnice.

Proč zrovna fakultní nemocnice?

  1. Jsou povinny nám svá data vydat, protože jsou zřízeny Ministerstvem zdravotnictví. Tohle se ukázalo jako nejdůležitější kritérium, protože když jsme po dohodě s jednou naší čtenářkou zaslaly dotaz také porodnicím v Ústeckém kraji (všechny soukromé), ozvala se nám jen jediná a stejně nám svá data dodnes nevydala.
  2. Jsou to jedny z největších porodnic v ČR a soustřeďují se do nich rizikové případy. Proto by bylo možné předpokládat, že budou vykazovat vyšší počty dokrmů a umělé výživy.
  3. A není jich tolik, aby nám to zabralo měsíce práce 🙂

I přesto to ale vůbec nebylo jednoduché. V prvním kroku nám některé nemocnice vyčíslily náhradu za poskytnutí informací, která v souhrnu dosáhla výše půl milionu korun.peníze

O tři stížnosti k Ministerstvu zdravotnictví (vyřešeno ke cti nemocnic vždy bez nutnosti čekání na rozhodnutí MZ), desítky e-mailů a jeden urgující telefonát později můžeme říct, že se nám podařilo dohodnout se všemi nemocnicemi. Údaje z minulosti, které již neměly k dispozici, nám s jejich souhlasem vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Některé porodnice nám je z ÚZIS vyžádaly samy. Všem děkujeme!

Než se podíváme na výsledky, musíme si ještě udělat malou odbočku.

Nudná, ale nutná metodologická vsuvka

Porodnice poslaly své údaje v souhrnných přehledech, kolik dětí je při propuštění z porodnice plně kojeno, vyživováno příkrmy (my budeme ovšem v průběhu článku používat slovo „dokrmy“, které neevokuje přechod dítěte na pevnou stravu), umělou výživou, parenterálně (do žíly) a u kolika dětí je tento údaj neuveden. Většina nemocnic s výjimkou FN Brno, FN Plzeň a FN Hradec Králové zatím nezpracovala údaje za rok 2016, končíme tedy ve většině případů v roce 2015.

Data z ÚZIS jsou ještě navíc rozdělená podle důvodu ukončení zprávy o novorozenci (mrtvě narozené dítě, propuštění domů, do léčebného zařízení, do kojeneckého ústavu, úmrtí, dovršení 3 měsíců).

Vzhledem k tomu, že nám jde jen o výživu živých dětí, rozhodly jsme se při zpracování údajů z ÚZIS vyloučit data o mrtvě narozených a v průběhu pobytu v nemocnici zesnulých dětí. Jednak nejde o statisticky významnější číslo a hlavně z logiky věci, jakkoliv je to smutné, tyto děti už se v moment propuštění nikterak nestravují.Nožičky miminka

Ve většině případů (minimálně u dat z ÚZIS) by mělo jít jen o děti, které se v daných nemocnicích narodily. FN Hradec Králové nás upozornila, že v případě jejích dat jsou tam započítány i děti, které tam byly po porodu převezeny z jiných nemocnic v okolí. Je možné, že tomu tak je i u dalších porodnic, byť to explicitně neuvedly.

Informace o parenterální výživě (do žíly) uvádíme pouze, pokud došlo k výraznějšímu vývoji oproti předchozím rokům.

Na všechna původní data v průběhu článku poskytujeme odkazy, ať si je sami můžete ověřit a pokud budete potřebovat, i s nimi jakkoliv pracovat. Všechny fakultní nemocnice i ÚZIS by měly údaje podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném poskytování informací, do 15 dnů od poskytnutí rovněž publikovat na svých internetových stránkách. Ne vždy tomu tak bylo. V těchto případech dáváme údaje ke stažení na naše stránky. Pokud by data nešla stáhnout, nebo by se zobrazovala špatně, dejte nám vědět na info@sestinedelky.cz. Zašleme je emailem.

Národní i krajská data, která používáme ke srovnání, plynou z údajů poskytnutých již dříve ze strany ÚZIS a najdete je tady.

Celkově k problematice věrohodnosti dat a jejich výkladu zde.

Nemocnice řadíme od těch, kde bylo v roce 2015 plně kojeno největší procento dětí.

V závorce vždy najdete, zda se jedná o nemocnici s certifikátem Baby-friendly Hospital. Vycházíme ze seznamu uvedeném na stránkách Laktační ligy, který je označen jako aktuální. Baby-friendly nemocnice musí mimo jiné naplňovat podmínku alespoň 75 % plně kojených dětí (viz Baby-friendly Hospital Initiative – např. str. 23 Hospital Level Implementation). S případnými výjimkami z doložených lékařských důvodů, např. kvůli vyššímu výskytu viru HIV u matek v dané zemi.

A teď už se pojďme podívat, co jsme vypátraly!

Pokračování na straně 2

(Čteno 3,307x)
Líbil se Vám článek? Sdílejte 🙂

You may also like...

  • Petra Slováčková Romanovská

    Zdravím, mám dotaz. Jakkoli jsem zastáncem kojení a naopak si nedělám iluze o přístupu jednotlivých “laktačních” poradkyň v porodnicích, nemůže to být způsobeno spíš tím, že je čím dál tím víc rizikových porodů, děti končí v inkubátorech a jsou tam dokrmovány uměle?

    • Šestinedělky

      Děkujeme za dotaz!

      Máte určitě pravdu, že je zvlášť u fakultních nemocnic jedním z faktorů, které vedou ke snížení počtu plně kojených dětí, to, že se v nich koncentrují rizikové případy a jejich počet pravděpodobně narůstá.

      Vůbec to ovšem nevysvětluje tak velké rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi. Vždyť třeba FN Brno, přestože je největší a zároveň má pracoviště, které se specializuje na nedonošené děti z celého širého okolí, je na tom pořád výrazně lépe než FN Motol.

      Navíc je třeba také vzít v potaz, že i nedonošené děti mohou – a dokonce by i měly – být v mnoha případech kojeny, o čemž se v poslední době mluví čím dál více (viz doporučení Světové zdravotnické organizace z roku 2015 – http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/183037/1/9789241508988_eng.pdf?ua=1). Je otázkou, do jaké míry jsou pro to v našich porodnicích nastaveny podmínky. Doufáme, že nám více osvětlí náš průzkum.

      • Petra Slováčková Romanovská

        No já jsem právě dost skeptická ohledně té podpory, ať už jsou to rizikové děti nebo ne. Znám případ, kdy se rodička vrátila z porodnice (z fakultky) s tím, že měla slabé mléko (nebo málo mléka), což by snad už měl být překonaný mýtus. Předpokládám, že jí to řekli tam… Kojila s odřenýma ušima týden, a protože dávali i dokrm, ztratila mléko úplně.
        Osobně si myslím, že by měla být opět větší osvěta o tom, jak je kojení zdravé a prospěšné. Zdá se mi totiž, že zase narůstá velký počet matek, které prostě z nejrůznějších důvodů kojit nechcou a nic je k tomu nedonutí (ty důvody jsou většinou dost malicherné).

        • Šestinedělky

          Je možné, že ve Vašem okolí je víc případů, kdy ženy kojit a priori nechtějí. Vnímáme to jako jejich legitimní rozhodnutí, ať už je založené na jakýchkoliv důvodech. A ostatně takové ženy byly vždycky, akorát dříve si některé mohly zaměstnat kojnou 🙂 V celkových číslech jich ale bude spíše menšina.

          Osvěty určitě není nikdy dost 🙂 Nicméně z našeho průzkumu, kde odpovídají ženy různého založení a různých zkušeností (určitě ne jen “prokojící”) zatím spíš plyne, že maminky chtějí pro své děti to nejlepší a jsou si velmi dobře vědomy toho, jaké výhody má pro miminka i pro ně kojení. Potřebují ale k úspěšnému kojení určité podmínky (především dostatečný kontakt s miminkem, kvalitní pomoc a podporu, klid). Rozhodně nepomůže tlak na to, že mají kojit. Zvlášť v kombinaci s tím, když není doprovázený adekvátní pomocí, je to pro kojení poměrně vražedná kombinace.

          Jinak přesně podle Vašich zkušeností – mýtus o nedostatku mléka / slabém mléku i podle odpovědí maminek v průzkumu stále vesele žije.

          • Petra Slováčková Romanovská

            To si nemyslím, že zrovna v mém okolí je o tolik víc případů, kdy ženy kojit nechtějí. Většina mých kamarádek kojí, ale ty, které nechtějí opravdu nechtějí, ne že by z nějakých rozumných důvodů nemohly.
            Mě právě naopak velmi zarazila ta klesající tendence, která z Vašeho výzkumu vyplývá. Jak si to vysvětlujete?

          • Šestinedělky

            Vyjádření oslovených odborníků, kterým jsme tuto otázku kladly, najdete tady: http://sestinedelky.cz/jak-se-koji-v-porodnicich-reakce/

            Co se týče našeho názoru, ten se zatím ještě dotváří. Nebudeme se unáhlovat a počkáme si, co vyplyne z průzkumu podpory kojení v porodnicích očima maminek. Jsme teprve ve fázi sběru odpovědí, byť už jich máme přes 3.500. Budete si holt muset počkat 🙂 Je ale zjevné už teď, že nejde o jednu konkrétní věc, je to vícero faktorů.

    • Ivana Antalová

      Moje nejmladší dcera se narodila ve 24. týdnu těhotenství, na hranici životaschopnosti a kojila jsem ji více než dva roky. Podpora kojení je důležitá u zdravých dětí, u předčasně narozených a nemocných ještě více. Je to jeden ze způsobů, jak může matka naplňovat svoji mateřskou roli.

      • Petra Slováčková Romanovská

        To není moc odpověď na můj dotaz. Vy jste jeden konrétní případ a kojení jste si očividně prosadila. Věřím ale, že zrovna v těch rizikových případech může být větší tlak na matku, a ta se prostě nerozkojí… Znám spoustu matek (a bohužel i různých doktorů), kteří to neřeší a flašku považují za pohodlnější…

        • Ivana Antalová

          Myslím si, že těch vlivů může být víc. Chybějící podpora ze strany ošetřujícího personálu i nepříjemný tlak, o kterém píšete, na jedné straně, stereotypy, zlehčování, špatná osobní zkušenost, chybějící ochrana ošetřujícího personálu ze strany systému na straně druhé. Svoji dceru jsem kojila, protože jsem dlouho kojila své starší děti a věděla jsem, že je to o příjmu – výdeji a klidu. Nicméně podporu v kojení jsem v porodnici směrem k sobě necítila, spíše naopak, podobné zkušenosti mají i další ženy. Problematice porodů i těch předčasných se věnuji již deset let. Je možné, že může mít vliv i větší počet rizikových a předčasných porodů, nicméně si myslím, že podpora kojení u předčasně narozených dětí je lepší než byla dříve, proto bych pokles v kojení tímto vlivem nerada zveličovala, byť si jsem vědoma, že tam jsou velké rezervy. I když například Brno otevřelo nedávno roomingové pokoje pro matky s předčasně narozenými dětmi a v kojení jsou úspěšnější než jiné fakultní porodnice, které pečují o podobně závažné případy. Ukazatelem může být například i fakt, že zdravotní opodstatnění má maximálně 10% nástřihů hráze a 10% císařských řezů a u nás je porodnice, kde je 10% nástřihů a jiná stejné úrovně, kde je 80% nástřihu či je nastřižena každá prvorodička a nejedná se o riziková pracoviště. Jako problém pro kojení vnímám právě jakékoliv násilí, kterým může být třeba také nepříjemný tlak na ženu, aby kojila stejně jako chybějící podpora, až zlehčování, přičemž se nemusí jednat jen o rizikový či předčasný porod. Žena ví, jak má kojit, potřebuje k tomu podporu, ne manipulaci.

          • Petra Slováčková Romanovská

            No dobře, to všecho je jasné. Mně ale zajímá, proč k tomu tedy dochází, že je takový pokles oproti minulým letům v podstatě ve všech těch porodnicích? Protože ten klesající trend tam prostě je a měl by se tedy nějak vysvětlit.

    • Zorka Morávková

      Moje maminka se předčasně narodila v roce 1928 a vážila 1,2 kg. Byla “dopékána” v troubě (inkubátory nebyly) a babička ji POUZE kojila. Byly v péči porodní báby. Mámě letos bylo 89 let.

      • Petra Slováčková Romanovská

        To není odpověď na můj dotaz. Tehdy to asi ani jinak nešlo…

  • Eliška Kupšovská

    Jestli hnete LaLi, uděláte velký kus práce.

  • Danca

    O podpore kojeni v nemocnicich jiz nemam iluze. Kdybych se nesnazila prosadit svou, tak se mozna nerozkojim.